Page images
PDF
EPUB

§. 6. Jestliže by poručník nezdravím a nemocí neb jinau překážkau obmeškáván byl, tak žeby prací sirotka řiediti nemohl, a sirotek neb nepřítomen neb dietě byl-by, tehdy saudce neb vládař té krajiny, kohož-by chtěl, ochránce na škodu toho poručníka veypovědí svau ustanoví.

Kapitola dvacátá čtvrtá.

O pojištění neb zaručení poručníkuov neb ochráncuov.

Však aby sirotčie věci, a těch, kteříž neb kteréž v ochraňování jsau, od ochráncuov neb poručníkuov utraceny neb zmenšeny nebyly, péči o tom má mieti saudce, aby poručníci neb ochráncové v té věci pojištěnie činili. Ale to není ustavičné; nebo poručníci kšaftovní ku pojištění nuceni nebývají, proto že věrnost a pilnost jejich od samého kšaftovníka zkušena jest; item poručníci neb ochráncové, s vyptáváním od saudce neb auřadu daní, zaručováním neobtěžují se, nebo spuosobní k tomu vyvoleni jsau. §. 1. Ale jestli-žeby v kšaftu neb od auřadu dva neb viece poručníkuov dáno bylo, tehdy jeden z nich zaručenie za škody sirotčie neb mládence veyrostka učiniti a před spolu poručníka neb spoluochránce svého představen býti muože, aby sám tu práci vedl, neb aby ten spoluporučník aneb spoluochránce zaručující předložen byl, aby i on sám to všecko řiedil. Protož sám od sebe zaručenie od spoluporučníka neb spoluochránce svého žádati nemuože, ale na vuoli dáti má, coby chtěl raději učiniti, přijieti-li zaručenie, čili sám zaručiti. Jestli-žeby žádný z nich nezaručil, bylo-liby v kšaftu zapsáno od kšaftujícího, kdo-by z nich tu práci vésti měl, tehdy vésti ji má; pakli by zapsáno nebylo, kohož by větší diel vyvolil, ten práci tu přijieti má, tak jakž veypovědí saudce přikazuje se. Jestli-žeby pak sami poručníci při volení toho neb těch, kteříž tu práci vésti mají, snésti se nemohli, tehdy saudce neb rychtář auřadem svým v to vložiti se má. To též i mezi mnoheymi od

lust. Institutiones.

5

piunt, subsidiariam actionem esse, quae ultimum eis praesidium possit afferre. Subsidiaria autem actio datur in eos, qui vel omnino a tutoribus vel curatoribus satisdari non curaverint, aut non idonee passi essent caveri. Quae quidem tam ex prudentium responsis, quam ex constitutionibus imperialibus et in heredes eorum extenditur. §. 3. Quibus constitutionibus et illud exprimitur, ut, nisi caveant tutores vel curatores, pignoribus captis coërceantur. §. 4. Neque autem praefectus urbi, neque praetor, neque praeses provinciae, neque quis alius, cui tutores dandi ius est, hac actione tenebitur, sed hi tantummedo, qui satis dationem exigere solent.

TITULUS VICESIMUS QUINTUS.

DE EXCUSATIONIBUS TUTORUM VEL

CURATORUM

Excusantur autem tutores vel curatores variis ex causis, plerumque autem propter liberos, sive in potestate sint, sive emancipati. Si enim tres liberos superstites Romae quis habeat, vel in Italia quatuor, vel in provinciis quinque, a tutela vel cura possunt excusari, exemplo ceterorum munerum; nam et tutelam vel curam placuit publicum munus esse. Sed adoptivi liberi non prosunt; in adoptionem autem dati naturali patri prosunt. Item nepotes ex filio prosunt, ut in locum patris succedant; ex filia non prosunt. Filii autem superstites tantum ad tutelae vel curae muneris excusationem prosunt; defuncti non prosunt. Sed si in bello amissi sunt, quaesitum est, an prosint? et constat, eos solos prodesse,

vrchnosti danými poručníky a ochránci zachováváno býti má, aby větší diel voliti mohl toho, skrze nějž by poručnictvie řiezeno bylo. §. 2. Známo pak býti má, že netoliko poručníci neb ochráncové sirotkuom neb dospělým lidem i jiným osobám z spravovánie věcí jejich počet vydati povinni sau, ale také proti těm, kteříž zaručenie přijiemají, nápomocná žaloba jest, kteráž by poslednie pomoc jim přinésti mohla. Nápomocná pak žaloba proti těm činí se, kteříž by neb od poručníkuov neb ochráncuov zaručenie ovšem nežádali, aneb žeby nespuosobně od nich zaručeno bylo. Kterážto žaloba tak podle naučenie v právích umělých lidí, jako z ciesařských ustanovení také na dědice jejich vztahuje se. §. 3. Kterýmižto ustanoveními i to světle vysvětluje se, aby, neučinili-liby poručníci a ochráncové pojištěnie, složíce základy nuceni k tomu byli. §. 4. Však ani vrchní správce města, ani rychtář, ani vládař krajiny, ani kdo jiný, jenž poručníky ustanoviti moc má, tau žalobau povinen bude, ale ti sami toliko, kteříž zaručenie obyčej přijiemati mají.

Kapitola dvacátá pátá.

O výmluvách poručníkuov neb ochráncuov.

Poručníci pak neb ochráncové za rozličných příčin vymlauvají se, mnohokrát pro děti, buď žeby v moci jejich zuostávaly, neb v svobodu propuštěny byly. Nebo kdyby někdo tré dětí v Římě, neb čtvero v vlaské zemi, aneb patero v cizích krajinách měl, ti takoví od poručnictvie neb ochraňovánie příkladem auřaduov a prací jiných vymluviti se mohau; nebo i poručnictvie i ochrana auřad neb povinnost obecnie jest. Ale zaliebení děti k výmluvě nespomáhají; v zaliebení pak daní otci přirozenému spomáhají. Též vnukové z syna pošlí- spomocní jsau, aby na miesto otce svého vstaupili; vnukové z dcery narození k výmluvě neprospievají. Synové živí toliko k vymlauvání od péče poručnicské neb ochrany užiteční jsau; však smrtí sešlí ne tak. Pakliby v boji zahynuli, otázka

qui in acie amittuntur; hi enim, quia pro republica ceciderunt, in perpetuum per gloriam vivere intelliguntur. §. 1. Item divus Marcus in Semestribus rescripsit, eum, qui res fisci administrat, a tutela vel cura, quamdiu administrat, excusari posse. §. 2. Item qui reipublicae causa absunt, a tutela et cura excusantur. Sed et, si fuerunt tutores vel curatores, deinde reipublicae causa abesse coeperunt, a tutela et cura excusantur, quatenus reipublicae causa absunt, et interea curator loco eorum datur. Qui si reversi fuerint, recipiunt onus tutelae, nec anni habent vacationem, ut Papinianus libro quinto Responsorum rescripsit; nam hoc spatium habent ad novas tutelas vocati. §. 3. Et qui potestatem aliquam habent, excusare se possunt, ut divus Marcus rescripsit; sed coeptam tutelam deserere non possunt. §. 4. Item propter litem, quam cum pupillo vel adulto tutor vel curator habet, excusare se nemo potest, nisi forte de omnibus bonis vel hereditate controversia sit. §. 5. Item tria onera tutelae non affectatae, vel curae, praestant vacationem, quamdiu administrantur; ut tamen plurium pupillorum tutela, vel cura eorundem bonorum, veluti fratrum, pro una computetur. §. 6. Sed et propter paupertatem excusationem tribui, tam divi fratres, quam per se divus Marcus rescripsit, si quis imparem se oneri iniuncto possit docere. §. 7. Item propter adversam valetudinem, propter quam nec suis quidem negotiis superesse potest, excusatio locum habet. §. 8. Similiter eum qui literas nesciret, excusandum esse, divus Pius rescripsit; quamvis et imperiti literarum possunt ad administrationem negotiorum sufficere. §. 9. Item si propter inimicitias aliquem testamento tutorem pater dederit, hoc ipsum praestat ei excusationem; sicut per contrarium non excusantur, qui se tutelam patri pupillorum administraturos promiserunt. §. 10. Non esse autem admittendam excusationem eius, qui hoc solo utitur, quod ignotus patri pupillorum sit, divi fratres rescripserunt. §. 11. Inimicitiae, quas quis cum patre pupillorum vel adulto

byla, také-li by co prospievali? i odpovědieno jest, že sami ti, kteříž na špici v bitvě hynau, k veymluvě postačují; kteříž zajisté pro obecné dobré bojujíce padli, tak se rozumí, jako by skrze slávu věčně živi byli. §. 1. A Marcus ciesař v knize své na to odepsal, že ten, kterýž komornie duochody zpravuje, dokudž práci tu vede, od poručnictvie neb ochrany vymluven býti muože. §. 2. Item nepřítomní pro obecné dobré od poručnicstvie neb ochrany vymlauvají se. A by pak za poručníky neb ochránce dáni byli, jestliže potom pro obecné dobré nepřítomni býti počali, od poručnictvie a ochrany vymlauvají se, pokudž z příčiny obce přítomni nejsau, a mezi tím ochránce na miesto jejich dán bývá. Kteřížto kdyby se navrátili, poručnickau práci na sebe přijiemají; nebo ani léta svobody (práznosti) nemají, jakož Papinianus v pátých knihách Odpovědí svých napsal; ti zajisté, ježto k novým poručnickým pracem povoláni bývají, ten čas k výmluvě mají. §. 3. A kteříž moc nějakau auřadnau na sobě nesau, vymlauvati se mohau, tak jakž velebný ciesař Marek napsal; však přijatého poručnictvie opustiti nemohau. §. 4. Item pro saud neb rozepři, kterauž poručník neb ochránce s sirotkem neb veyrostkem má, vymluviti se žádný nemuože, leč by o všecken statek neb o dědictvie rozepře byla. §. 5. Též troje péče poručníka, ne na schválie žádaná, neb i ochrana, dokudž na někom zuostává, svobodu od jiného poručnictvie činí; však tak, aby mnohých sirotkuov poručnictvie neb ochrana statku jejich, jako bratruov, za jednu počítána byla. §. 6. Ale pro chudobu výmluva také že dána bývá, o tom také velební bratří, jako i sám od sebe velebný cíesař Marek odepsal, kdyby kdo k snešení té na sebe vzložené práce nerovného býti sebe ukázati mohl. §. 7. Pro nemoc také, pro niž někdo ani v svých vlastních pracech býti nemuože, k vymlauvání příčina hodná jest. §. 8. Tak podobně žeby ten, kdož uměnie liternieho nezná, vymluven býti mohl, Pius ciesař odepsal; ačkoli i neučení lidé k spravovánie těch prací postačovati mo

« PreviousContinue »