interveniente, iudicium peragitur, et eo peracto curator esse desinit.

TITULUS VICESINUS SECUNDUS.

QUIBUS MODIS TUTELA FINITUR.

Pupilli pupillaeque, cum puberes esse coeperint, tutela liberantur. Pubertatem autem veteres quidem non solum ex annis, sed etiam ex habitu corporis in masculis aestimari volebant. Nostra autem maiestas dignum esse castitate temporum nostrorum bene putavit, quod in feminis et antiquis impudicum esse visum est, id est: inspectionem habitudinis corporis, hoc etiam in masculos extendere; et ideo, sancta constitutione promulgata, pubertatem in masculis post quartum decimum annum completum illico initium accipere disposuimus; antiquitatis normam in feminis personis bene positam são ordine relinquentes, ut post duodecimum annum completum viripotentes esse credantur. §. 1. Item finitur tutela, si arrogati sunt adhuc impuberes, vel deportati; item si in servitutem pupillus redigatur, vel ab hostibus fuerit captus. Sed et si usque ad certam conditionem datus sit testamento, aeque evenit, ut desinat esse tutor, existente conditione. §. 3. Simili modo finitur tutela morte, vel tutorum, vel pupillorum. §. 4. Sed et capitis deminutione tutoris, per quam libertas, vel civitas eius amittitur, omnis tutela perit. Minima autem capitis deminutione tutoris, veluti si se in adoptionem dederit, legitima tantum tutela perit; ceterae non pereunt. Sed pupilli et pupillae capitis deminutio, licet minima sit, omnes tutelas tollit. §. 5. Praeterea, qui ad certum tempus testamento dantur tutores, finito eo, deponunt tutelam. §. 6. Desinunt autem esse tutores, qui vel removentur a tutela ob id, quod suspecti visi sunt, vel ex iusta causa sese

t

statku jeho mocí mieti nemuože, tehdy ne rychtářský poručník, jako za starodávna, ustanoven bývá, ale opatrovatel na miesto jeho dává se; jehožto opatrováním saud koná se, a po vykonání toho opatrovatelem býti přestává.

Kapitola dvacátá druhá.

Kterými obyčeji poručnictvie neb ochrana skonává se.

Sirotci obého pohlavie, kdyžby odrostlí býti počali, moci poručnické prosti bývají. Odrostlost pak věku staří lidé chtěli aby netoliko po letech, ale také po sposobu těla při pohlaví mužském poznávána byla. Naše pak velebnost pro poctivost časuov našich za nehodné měla, eož také i starým při pohlaví ženském nepoctivé se vidělo: aby po ohledávání spuosobu těla obojieho pohlavie poznávati se to mělo; a protož pevné ustanovenie vyhlásivše nařie ili sme, aby vyspělost při pohlaví mužském po vyplnění 14tého léta hned počátek vzala; starobylého pak pořádku, při osobách ženských dobře položeného, na svém miestě nechávajíce, aby po vyplnění 12tého léta k vdání spuosobné jmieny byly. §. 1. Item poručnictvie skonává se, kdyby od vrchnie moci v zaliebenie daní synové ještě v mladém věku, neb jinam zanešeni byli; item též kdyby sirotek v službu podroben, neb od nepřátel zajat byl. §. 2. A jestliže by na jistau výminku kšaftovním poručníkem učiněn byl, též rovně přihází se, když výminka přítomna jest, že poručníkem býti přestává. §. 3. Podobným spuosobem skrze smrt sirotkuov neb poručníkuov, poručníka péče skonává se. §. 4. Nýbrž i skrze umenšenie a sníženie stavu, skrze něž svoboda neb právo městské potracuje se, každé poručnictvie pomiejí. Nejmenším pak ponížením stavu poručníka, jako kdyby sebe v zalíbení někomu dal, právnie toliko poručnictvie hyne; jiné pak ochrany nepřestávají. Ale změněnie a umenšenie stavu sirotka obého pohlavie,

excusant, et onus administrandae tutelae deponunt, secundum ea, quae inferius proponemus.

TITULUS VICESIMUS TERTIUS.

DE CURATORIBUS.

Masculi puberes et feminae viripotentes usque ad vicesimum quintum annum completum curatores accipiunt; qui, licet puberes sint, adhuc tamen huius aetatis sunt, ut negotia sua tueri non possint. §. 1. Dantur autem curatores ab iisdem magistratibus, a quibus et tutores; sed curator testamento non datur, sed datus confirmatur decreto praetoris vel praesidis. §. 2. Item inviti adolescentes curatores non accipiunt, praeterquam in litem: curator enim et ad certam causam dari potest. §. 3. Furiosi quoque et prodigi, licet maiores vigintiquinque annis sint, tamen in curatione sunt agnatorum ex lege duodecim tabularum; sed solent Romae praefectus urbi, vel praetor, et in provinciis praesides ex inquisitione eis dare curatores. §. 4. Sed et mente captis, et surdis, et mutis, et qui morbo perpetuo laborant, quia rebus suis superesse non possunt, curatores dandi sunt. §. 5. Interdum autem et pupilli curatores accipiunt, ut puta si legitimus tutor non sit idoneus, quia habenti tutorem tutor dari non potest. Item si testamento datus tutor, vel a praetore, vel a praeside, idoneus non sit ad administrationem, nec tamen fraudulenter negotia administret, solet ei curator adiungi. Item in locum tutorum, qui non in perpetuum, sed ad tempus a tutela excusantur, solent curatores dari. §. 6. Quodsi tutor adversa valetudine, vel alia necessitate impeditur, quo minus negotia pupilli ad

ačkoli by nejnižšie bylo, všecky poručnické ochrany odjiemá. §. 5. Dále také k určitému času kšaftem daní poručníci po vykonání téhož času práci poručnickau s sebe skládají. §. 6. Ti pak poručníci beyti přestávají, kteříž buď pro shledanou podezřelost, buď kteříž z hodné příčiny vymlauvají se, a práci vykonánie poručenstvie s sebe skládají, podle těch ustanovení, kteráž níže položíme.

Kapitola dvacátá třetí.

O ochráncích neb opatrovatelích.

Mužského i ženského pohlavie k věku dospělému přišlí až do vyplněnie 25tého léta ochránce mieti mají, kteříž, ačkoli by odrostlého věku byli, však ještě v tom spuosobu jsau, aby svých věcí obhajovati nemohli. §. 1. Ti pak ochráncové od teychž vrchností, od nichž i poručníci, dávají se; ochránce kšaftem dán nebývá, ale dán jsa z veypovědi saudce neb vládaře potvrzen bývá. §. 2. Item mládenci ochráncuov bezděčně nepřijiemají, kromě k saudu: nebo ochránce i k jisté rozepři dán býti muožo. §. 3. Blázniví také a marnotratní lidé, ačkoli by starší nad 25 let byli, však v opatrování neb ochraně krevních přátel podle práva římského zuostávají; kdežto vrchní zprávce města neb saudcové, a v krajinách vládařové s dotazovániem ochránce jim dávati obyčej mají. §. 4. Též na mysli zmámeným, hluchým, němým a kteříž ustavičně v nemocech jsau, proto že svých věcí řiediti nemohau, ochráncové dáváni býti mají. §. 5. Někdy také i sirotci ochránce přijímají, jako kdyby právní poručník nespuosobný byl, nebo poručníka majícímu jiný poručník dáti se nemuože. Item kdyby poručník kšaftem učiněný, neb od saudce, neb vládaře daný, spuosobný k vykonání práce nebyl, však že by upřiemě ty věci řiedil, takovému poručníku ochránce neb prokurator připojen bývá. Též miesto poručníkuov, kteříž nevždycky, ale na čas od poručnictvie vymlauvají se, ochráncové neb prokuratorové obyčejně dáváni bývají.

ministrare possit, et pupillus vel absit, vel infans sit, quem velit actorem, periculo ipsius, praetor, vel qui provinciae praeerit, decreto constituet.

TITULUS VICESIMUS QUARTUS.

DE SATISDATIONE TUTORUM VEL CURATORUM.

Ne tamen pupillorum pupillarumve, et eorum, qui quaeve in curatione sunt, negotia a tutoribus curatoribusve consumantur, aut deminuantur, curat praetor, ut et tutores et curatores eo nomine satisdent. Sed hoc non est perpetuum; nam tutores testamento dati satisdare non coguntur, quia fides eorum et diligentia ab ipso testatore probata est; item ex inquisitione tutores vel curatores dati satisdatione non onerantur, quia idonei electi sunt. §. 1. Sed et, si ex testamento vel inquisitione duo pluresve dati fuerint, potest anus offerre satis de indemnitate pupilli vel adolescentis, et contutori vel concuratori praeferri, ut solus administret, vel ut contutor satis offerens praeponatur ei, et ipse solus administret. Itaque per se non potest petere satis a contutore vel concuratore suo, sed offerre debet, ut electionem det contutori vel concuratori suo, utrum velit satis accipere, an satis dare. Quodsi nemo eorum satis offerat, si quidem adscriptum fuerit a testatore, quis gerat, ille gerere debet; quodsi non fuerit adscriptum, quem maior pars elegerit, ipse gerere debet, ut edicto praetoris cavetur. Sin autem ipsi tutores dissenserint circa eligendum eum, vel eos, qui gerere debent, praetor partes suas interponere debet. pluribus ex inquisitione datis probandum est, id est, ut maior pars eligere possit, per quem administratio fieret. §. 2. Sciendum autem est, non solum tutores vel curaratores pupillis et adultis ceterisque personis ex administratione teneri, sed etiam in eos, qui satisdationes acci

Idem et in