také i poručenstvie jim příslušné bylo, poněvadž i přátely krevnie, kteréž k dědictví právo připouští, aby ti též i ochrancové byli, přikazuje; kdež zajisté častokrát nápadnosti užitek bývá, tu také i práce ochranná býti má. A protož pravíme častokrát, kdyby nedošlého věku člověk od ženy propuštěn byl, že ona k dědictví připauští se, ačkoli by jiný poručník byl.

Kapitola osmnáctá.

O právním poručnictví neb ochraně rodičuov.

Ku příkladu obhájcuov i jiné poručnictvie neb ochrana aložena jest, kteráž také právnie, to jest z práva daná slove; nebo jestliže by kdo syna neb dceru, vnuka neb vnučku od syna pošlau, a tak jiné nedošlé věku děti, z moci své propustil, ten právní obhájce jejich bude.

Kapitola devatenáctá.

O k vieře daném neb svěřeném poručnictví.

Jiné také poručnictvie jest, kteréž „k vieře dané“ neb „svěřené slove; nebo kdyby otec syna neb dceru, vnuka neb vnučku z moci své, neb děti také jiné propustil, právní ochranu jejich přijiemá. Kterýžto kdyby umřel, byli-li by děti jeho synové, tehdy poručníci synuov jeho neb bratra, a neb sestry, a neb jiných dětí učiněni bývají. Též po smrti obhájce poručníka právnieho děti jeho také právní obhájcové jsau: nebo syn po smrti otce, kdyby za živnosti téhož otce z moci jeho propuštěný nebyl, po smrti jeho sám v své moci bylby, anižby v moc bratruov nepřišel, a tak ani v poručnictvie. Osvobozenec pak kdyby služebníkem byl zuostal, tehdy u synuov a dcer pána svého po smrti jeho v témž stavu zanechán byl by. Však tak ku poručenství bývají povoláni, kdyby věku dospělého byli; což ustanovenie naše ve všech ochranách i obhajováních obecně šetřiti a zachovávati přikazuje.

TITULUS VICESIMUS.

DE ATILIANO TUTORE, ET EO, QUI EX LEGE IULIA ET TITIA DABATUR.

Si cui nullus omnino tutor fuerat, ei dabatur in urbe quidem Roma a praetore urbano et maiore parte tribunorum plebis, tutor ex lege Atilia, in provinciis vero a praesidibus provinciarum ex lege Iulia et Titia. §. 1. Sed et, si testamento tutor sub conditione, aut die certo datus fuerat, quamdui conditio aut dies pendebat, ex hisdem legibus tutor dari poterat. Item si pure datus fuerat, quamdiu nemo ex testamento heres existat, tamdiu ex iisdem legibus tutor petendus erat, qui desinebat tutor esse, si conditio extiterit, aut dies venerit, aut heres extiterit. §. 2. Ab hostibus quoque tutore capto, ex his legibus tutor petebatur, qui desinebat esse tutor, si is, qui captus erat, in civitatem reversus fuerat; nam reversus recipiebat tutelam iure postliminii. §. 3. Sed ex his legibus tutores pupillis desierunt dari, posteaquam primo consules pupillis utriusque sexus tutores ex inquisitione dare coeperunt, deinde praetores ex constitutionibus ; nam supradictis legibus neque de cautione a tutoribus exigenda, rem salvam pupillis fore, neque de compellendis tutoribus ad tutelae administrationem quicquam cavebatur. §. 4. Sed hoc iure utimur, ut Romae quidem praefectus urbi, vel praetor secundum suam iurisdictionem, in provinciis autem praesides ex inquisitione tutores crearent, vel magistratus iussu praesidum, si non sint magnae pupilli facultates. §. 5. Nos autem per constitutionem nostram huiusmodi difficultates hominum resecantes, nec expectata iussione praesidum, disposuimus, si facultas pupilli vel adulti usque ad quingentos solidos valeat, defensores civitatum una cum eiusdem civitatis religiosissimo antistite, vel alias publicas personas, vel magistratus, vel iuridicum Alexandrinae civitatis, tutores vel curatores creare, legitima cautela secundum eiusdem constitutionis

Kapitola dvacátá.

O poručníku Atilianském, neb kterýž podle práva Julia a Titia, to jest od vrchnosti, dáván byl.

Jestliže komu žádným obyčejem poručník neb ochrance dán nebyl, tomu v městě Římě od městského saudce a většieho dielu auředníkuov lidu poručník dán býval podle práva Atiliova, v krajinách pak od vládařuov podle práva Juliova a Titiova. §. 1. A jestliže kšaftem pod výminkau neb do dne jistého poručník dáván byl, dokudž výminka neb ten den nepřišel, z týchž práv jiný poručník mezi tím časem dán býti mohl. Item jestliže bez výminky dán býval, tehdy, dokudž by kšaftem dědic žádný učiněn nebyl, dotud z týchž práv poručník žádán býti mohl, kterýž, kdyby výminka byla neb den přišel, aneb dědic nařiezen byl, poručníkem býti přestával. §. 2. Byl-liby také poručník neb ochrance od nepřátel zajat, podle teychž práv za jiného žádáno bylo, kterýž poručníkem býti přestával, jestliže ten zajatý do města se navrátil; nebo navrátiv se, poručnictvie jinému dané právem navrácenie zase přijiemal. §. 3. Také z téhož práva poručníci sirotkuom dáváni býti přestali, když nejprvé purgkmistři sirotkuom obého pohlavie s dotazováním, potom rychtářové z ustanovení práva poručníky dávati počali; nebo v svrchu řečených právích ani o žádání od poručníkuov zaručenie, že statek sirotčí v celosti zuostati má, ani o přinucení poručníkuov k vykonávání poručnictvie nic přikazováno nebylo. §. 4. Ale toho práva užíváme, aby v Římě vrchní města, neb saudce podle svého panstvie, v krajinách pak vládařové s dotazováním, neb auřadové z rozkazu vládařuov, nebyl-li by veliký statek sirotčí, poručníky činili. §. 5. My pak skrze ustanovenie naše takové těžkosti i nesnadnosti lidské přetrhujíce, bez očekávánie rozkazu vládařského nařiedili sme, jestliže by statek sirotka neb již vyspělého za pět set dukátuov vážen byl, aby obhájcové téhož města spolu

normam praestanda, videlicet: eorum periculo, qui eam accipiunt. §. 6. Impuberes autem in tutela esse, naturali iuri conveniens est, ut is, qui perfectae aetatis non sit, alterius tutela regatur. §. 7. Cum igitur pupillorum pupillarumque tutores negotia gerunt, post pubertatem tutelae iudicio rationem reddunt.

TITULUS VICESIMUS PRIMUS.

DE AUCTORITATE TUTORUM.

Auctoritas autem tutoris in quibusdam causis necessaria pupillis est, in quibusdam non est necessaria. Ut ecce, si quid dari sibi stipuletur, non est necessaria tutoris auctoritas; quodsi aliis pupilli promittant, necessaria est: namque placuit, meliorem quidem suam conditionem licere eis facere, etiam sine tutoris auctoritate, deteriorem vero non aliter, quam tutoris auctoritate. Unde in his causis, ex quibus mutuae obligationes nascuntur, in emptionibus venditionibus, locationibus conductionibus, mandatis, depositis, si tutoris auctoritas non interveniat, ipsi quidem, qui cum iis contrahunt, obligantur; at invicem pupilli non obligantur. §. 1. Neque tamen hereditatem adire, neque bonorum possessionem petere, neque hereditatem ex fideicommisso suscipere aliter possunt, nisi tutoris auctoritate, quamvis lucrosa sit, neque ullum damnum habeant. §. 2. Tutor autem statim, in ipso negotio praesens debet auctor fieri, si hoc pupillo prodesse existimaverit; post tempus vero, aut per epistolam interposita auctoritas nihil agit. §. 3. Si inter tutorem pupillumve iudicium agendum sit, quia ipse tutor in rem suam auctor esse non potest, non praetorius tutor, ut olim, constituitur, sed curator in locum eius datur; quo

8 ctihodným a nábožným biskupem svým, neb jiné osoby obecné, to jest auřadové, neb v právích umělý Alexandrie města, poručníky neb opatrovatele činiti mohli, s právním zaručením, podle pravidla téhož ustanovenie se škodau a nebezpečenstvím těch, kteříž je přijiemají. §. 6. Mladí pak věku nedošlí sirotci aby v ochraně byli, z přirozeného práva slušné jest, totiž aby ten, kdožby věku dokonalého neměl, v jiného ochraně postaven byl. §. 7. Poněvadž tehdy poručníci sirotkuov obojieho pohlavie práce vedau, protož po dospělém věku jejich z poručenstvie svého před saudem počet činiti mají.

Kapitola dvacátá první.

O moci poručníkuov a ochráncuov.

Moc pak poručníka v některých příčinách sirotkuom potřebná jest, v některých potřebná není. Jako kdyby k žádosti jeho nětco od někoho přiřčeno mu bylo, tu moci poručníka potřebie není; pakli by oni sirotci nětco dáti jiným slíbili, tehdy moc poručníka v tom jim potřebná jest: nebo líbilo se, aby to, což by k jejich lepšiemu bylo, činiti mohli také bez moci poručníkuov; což by pak k horšiemu jim býti mělo, ne jinač než s mocí poručníka. Z té příčiny v těch spuosobích, z nichžto společní závazkové přicházejí, jako v kupování, v pronajiemání, v najiemání, poručení, skládání, kdyby moc poručníka v to nevkročila, tehdy ti, kteříž s nimi trh činí, zavazují se; ale sirotci zavázáni jim nebývají. §. 1. Aniž také k dědictví přistoupiti, ani statku drženie žádati, ani dědictvie k vieře přijiemati jinač mohau, jediné leč z moci poručníka, ačkoli by jim k zisku bylo, proto aby žádné škody z toho neměli. §. 2. Poručník pak hned, v té práci jsa přítomen, má moci své užívati, jestliže by u sebe usaudil, sirotku to prospěšné býti; po času pak, bud skrze list neb posla užívaná moc jeho v tom neprospievá. §. 3. Jestliže by pak mezi poručníkem a sirotkem saud býti měl, proto že sám poručník