qai per feminini sexus personas cognatione iunguntur, non sunt agnati, sed alias naturali iure cognati. Itaque amitae tuae filius non est tibi agnatus, sed cognatus, et invicem (scilicet tu illi eodem iure coniungeris); quia, qui nascuntur, patris, non matris familiam sequuntur. §. 2. Quod autem lex ab intestato vocat ad tutelam aguatos: non hanc habet significationem, si omnino non fecerit testa-mentum is, qui poterat tutores dare, sed si, quantum ad tutelam pertinet, intestatus decesserit; quod tunc quoque accidere intelligitur, cum is, qui datus est tutor, vivo testatore decesserit. §. 3. Sed agnationis quidem ius omnibus modis capitis deminutione plerumque perimitur: nam agnatio iuris est nomen; cognationis vero ius non omnibus modis commutatur, quia civilis ratio civilia quidem iura corrumpere potest, naturalia vero non utique.

TITULUS DECIMUS SEXTUS.

DE CAPITIS DEMINUTIONE.

Est autem capitis deminutio prioris status commutatio; eaque tribus modis accidit: nam aut maxima est capitis deminutio, aut minor, quam quidam mediam vocant, aut minima. §. 1. Maxima est capitis deminutio, cum aliquis simul et civitatem et libertatem amittit; quod accidit in his, qui servi poenae efficiuntur atrocitate sententiae, vel libertis ut ingratis circa patronos condemnatis, vel qui ad pretium participandum se venundari passi sunt. §. 2. Minor sive media est capitis deminutio, cum civitas quidem amittitur, libertas vero retinetur; quod accidit ei, cui aqua et igni interdictum fuerit, vel ei, qui in insulam deportatus est. §. 3. Minima capitis deminutio est, cum et civitas et libertas retinetur, sed status hominis commutatur; quod accidit in his, qui, cum

syn bratruov, neb vnuk jeho, item streyc, a syn streycuo, neb vnuk jeho. Ti pak, kteříž skrze osoby pohlavie ženského příbuzenstviem připojují se, krevní přátelé nejsau, ale právem přirozeným jinač spojeni sau. Protož syn tety tvé není tobě přietel krevní, ale příbuzný, (a ty podobným právem jemu připojen); nebo ti, kteříž se z nie rodí, otcovy, a ne mateřiny rodiny následují. §. 2. Že pak právo dvanácti tabulí, když kdo bez kšaftu umírá, přátely krevnie ku poručnictví připauští: ne tak se tomu rozumí, jako by ovšem žádného kšaftu neučinil ten, kterýž poručníky zřiediti mohl, ale jestliže by z strany poručnicstvie bez kšaftu sešel; což rozumí se že tehdáž přihází se, kdyžby ten poručník učiněný za života kšaftovatele umřel. §. 3. Právo pak krevnosti všelijakým umenšením stavu neb poctivosti častokrát potraceno bývá: neb krevnost městského práva jméno jest; ale právo příbuznosti ne všelijak změňuje se, proto že právo městské řády také městské rušiti muože, ale přirozených nikoli neruší.

Kapitola šestnáctá.

O umenšení stavu neb poctivosti.

Umenšenie neb ponieženie hlavy člověka jest z prvnějšieho stavu neb spuosobu proměněnie; a to trojím spuosobem se přihází: nebo jedno největšie, jiné menšie, kteréž někteří prostředním jmenují, třetie nejmenšie jest. §. 1. Největšie umenšenie stavu jest, když někdo i měšťanstvie i svobodu spolu potracuje; což se při těch nahází, kteříž vypověděním přísného ortele pokutě bývají poddáni, neb osvobozeným jakožto pro nevděčnost k ochráncuom svým odsouzeným, aneb kteříž pro účastnost mzdy dobrovolně pro dati se dopustili. §. 2. Menšie neb prostřednie stavu ponieženie jest, když, ačkoli měšťanstvie potracuje se, však svoboda zachována bývá; což se přihází, komuž by všecka společnost lidská zapovědiena byla, neb tomu, kdož na ostrov zanešen jest. §. 3. Nejmenšie

sui iuris fuerunt, coeperunt alieno iuri subiecti esse, vel contra. §. 4. Servus autem manumissus capite non minaitur, quia nullum caput habuit. §. 5. Quibus autem dignitas magis, quam status, permutatur, capite non minuuntur; et ideo senatu motum capite non minui constat. §. 6. Quod autem dictum est, manere cognationis ius et post capitis deminutionem, hoc ita est, si minima capitis deminutio interveniat: manet enim cognatio; nam si maxima capitis deminutio incurrat, ius quoque cognationis perit, ut puta servitute alicuius cognati; et ne quidem, si manumissus fuerit, recipit cognationem. Sed et si in insulam deportatus quis sit, cognatio solvitur. §. 7. Cum autem ad agnatos tutela pertineat, non simul ad omnes pertinet, sed ad eos tantum, qui proximiore gradu sunt, vel, si eiusdem gradus sint, ad omnes.

TITULUS DECIMUS SEPTIMUS.

DE LEGITIMA PATRONORUM TUTELA.

Ex eadem lege duodecim tabularum libertorum et libertarum tutela ad patronos liberosque eorum pertinet, quae et ipsa legitima tutela vocatur: non quia nominatim ea lege de hac tutela cavetur, sed quia perinde accepta est per interpretationem, atque si verbis legis introducta esset. Eo enim ipso, quod hereditates libertorum libertarumque, si intestati decessissent, iusserat lex ad patronos liberosve eorum pertinere, crediderunt veteres, voluisse legem etiam tutelas ad eos pertinere; cum et agnatos, quos ad hereditatem vocat, eosdem et tutores

ponieženie jest člověka, když měšťanstvie i svoboda zuostává, ale stav člověka změňuje se; což těm přihází se, kteříž, prvé byvše svobodní, již cizímu právu poddáni býti počali; (jako kdyby syn městský od otce z moci jeho propuštěn a odbyt byl, již stavu svého by ponížil). §. 4. Služebník pak od pána propuštěný umenšení nebeře, proto že stavu žádného neměl. §. 5. Kdož pak viece duostojnost nežli stav změňuje, ten umenšenie nebeře; a protož ti, kteříž z auřadu ssazeni bývají, umenšenie stavu neb poníženie nepřijiemají. §. 6. Jakož pak jest povědieno, že právo příbuzenstvie také po umenšení stavu zuostává, a to pravé jest tak, kdyby nejmenšie proměna stavu mezi to přišla tu příbuznost vždy zuostává; nebo kdyby největšie umenšenie v to vkročilo, tehdy i právo příbuznosti hyne, jako službau některého příbuzného; a by pak propuštěn byl, příbuznosti zase nepřijiemá. Był-li by pak někdo na ostrov zanešen, tehdy příbuznost zrušena bývá. §. 7. Poručnictvie pak neb ochrana ačkoli k přáteluom krevniem přináleží, však ne spolu ke všem, ale toliko k těm, kteříž stupněm bližší jsau, a jest-li jich téhož stupně viece, ke všem přináleží (jako jsau-li mnozí bratří na jednom stupni postaveni, tehdy všichni spolu k ochraně bývají povoláni).

Kapitola sedmnáctá.

O právním poručnictví obhájcuov.

Týmž právem římským dvanácti tabulí poručnictvie osvobozených obojieho pohlavie k obhájcuom neb zástupcuom a k dětem jejich přináleží; kteréžto obhajovánie „právem dané poručnictvie" slove: ne proto, žeby v tom právě o tomto obhajování veyslovně položeno bylo, ale že tak rovně přijaté jest skrze vykládánie, jako by slovy právnými uvedeno bylo. Jakož zajisté uložilo právo, aby dědictvie osvobozených obojieho pohlavie, jestliže by bez kšaftu zhynuli, obhájcuom neb dětem jejich přináleželo : tak staří rozuměli tomu, žeby právo tomu chtělo, aby

esse iussit; quia plerumque, ubi successionis est emolamentum, ibi et tutelae onus esse debet. Ideo autem diximus plerumque, quia, si a femina impubes manumittatur, ipsa ad hereditatem vocatur, cum alius erit tutor.

TITULUS DECIMUS OCTAVUS.

DE LEGITIMA PARENTUM TUTELA.

Exemplo patronorum recepta est et alia tutela, quae et ipsa legitima vocatur; nam si quis filium aut filiam, nepotem aut neptem ex filio, et deinceps, impuberes emancipaverit, legitimus eorum tutor erit.

TITULUS DECIMUS NONUS.

DE FIDUCIARIA TUTELA.

Est et alia tutela, quae fiduciaria appellatur; nam si parens filium vel filiam, nepotem vel neptem, vel deinceps, impuberes manumiserit, legitimam nanciscitur eorum tutelam. Quo defuncto si liberi virilis sexus extant, fiduciarii tutores filiorum suorum, vel fratris, vel sororis et ceterorum efficiuntur. Atqui patrono legitimo tutore mortuo, liberi quoque eius legitimi sunt tutores: quoniam filius quidem defuncti, si non esset a vivo patre emancipatus, post obitum eius sui iuris efficeretur, nec in fratrum potestatem recideret, ideoque nec in tutelam. Libertus autem, si servus mansisset, utique eodem iure apud liberos domini post mortem eius futurus esset. Ita tamen hi ad tutelam vocantur, si perfectae aetatis sint; quod nostra constitutio generaliter in omnibus tutelis et curationibus observari praecepit.