pověděli, totéž o synu, dceři, vnuku, vnučce, otci neb dědu, v jehož moci jsau, rozumíme. §. 7. Toto pak vlastně při osobě jejich šetřívá se, že veypověď raddy Macedonské těm, kteříž v moci rodičuov jsau, peněz puojčovati zbránila, a tomu, kdož by co svěřil, žaloba se nedává, tak proti synu neb dceři, vnuku neb vnučce (bud že by jestě v moci byli, buď skrze smrt otce neb vybytí jsauce, v moci své býti počali), jako proti otci neb dědu, buď že by je v moci ještě měl, neb vybytím propustil. Kteréžto věci radda úřadná proto opatřila, nebo synové a dcery častokrát vdluživše se a vypuojčujíce peněz od lidí, kteréž na zbytečnosti marně utráceli, o život rodičuov svých lstivě i úkladně přemyšlovali. §. 8. Summau i toho sobě připomenauti máme, že co by z rozkazu otce neb pána učiněno bylo, i což na věc jeho obráceno bude, od otce neb pána dobývati se muože, jako by předně s ním ta věc učiněna byla. Líbilo se nám také, aby i od toho, kdož o zpravování lodí neb opatrování kapeckém žalobau obtiežen jest, upřiemo dobývati se mohlo; nebo rozumí se, že rozkazem jeho také ten spolek učiněn jest.

Kapitola osmá.

O žalobách pro škody.

Žaloby pro škody z zločinstvie služebníkuov (jako 7 krádeže, neb z cizího statku branie, neb ze škody, aneb bezpravie učiněnie) pocházejí, jimiž pánu odsauzenému neb škodu tu učiněnau zaplatiti neb člověka toho za škodu dáti dopauští se. §. 1. (schází.) §. 2. Podle pak nejvyššieho rozumu užívati toho, což za škodu jest dáno, propuojčuje se; nebo nespravedlivé bylo, aby nepravost jejich nad těla neb život jejich ke škodě pánuom byla. §. 3. Pán pro škodu od služebníka svého učiněnau jsa před saudem obviněn, služebníka škuodce žalobníku za škodu dáním svoboden bývá; však panstvie služebníka toho na věčnost od pána přenáší se. Pakli by služebník škodu učiněnau tomu, jemuž dán jest, nahradil hledáním

cunia, auxilio praetoris invito domino manumittetur. §. 4. Sunt autem constitutae noxales actiones aut legibus aut edicto praetoris; legibus, veluti furti, lege duodecim tabularum; damni iniuriae, lege Aquilia; edicto praetoris, veluti iniuriarum et vi bonorum raptorum. §. 5. Omnis autem noxalis actio caput sequitur; nam si servus tuus noxiam commiserit, quamdiu in tua potestate est, tecum est actio; si in alterius potestatem pervenerit, cum illo incipit actio esse; aut, si manumissus fuerit, directo ipse tenetur, et extinguitur noxae deditio. Ex diverso quoque directa actio noxalis esse incipit; nam si liber homo noxiam commiserit, et is servus tuus esse coeperit (quod casibus quibusdam effici, primo libro tradidimus), incipit tecum esse noxalis actio, quae ante directa fuisset. §. 6. Si servus domino noxiam commiserit, actio nulla nascitur; namque inter dominum et eum, qui in eius potestate est, nulla obligatio nasci potest. Ideoque et, si in alienam potestatem servus pervenerit, aut manumissus fuerit, neque cum ipso, neque cum eo, cuius nunc in potestate sit, agi potest. Unde, si alienus servus noxiam tibi commiserit, et is postea in potestate tua esse coeperit, intercidit actio, quia in eum casum deducta sit, in quo consistere non potuerit. Ideoque, licet exierit de tua potestate, agere non potes, quemadmodum, si dominus in servum suum aliquid commiserit, nec, si manumissus vel alienatus fuerit servus, ullam actionem contra dominum habere potest. §. 7. Sed veteres quidem haec et in filiisfamilias masculis et feminis admiserunt. Nova autem hominum conversatio huiusmodi asperitatem recte respuendam esse existimavit, et ab usu communi haec penitus recessit; quis enim patietur, filium suum et maxime filiam in noxam alii dare, ut paene per corpus pater magis, quam filius periclitetur, cum in filiabus etiam pudicitiae favor hoc bene excludit? Et ideo placuit, in servos tantummodo noxales actiones esse proponendas, cum apud veteres legum commentatores invenimus saepius dictum, ipsos filiosfamilias pro suis delictis posse conveneri.

těch peněz, tehdy s pomocí vrchnieho sudieho, by pán odpieral, propuštěn bude. §. 4. Ty pro škodu žaloby neb městským právem neb veypovědí vrchnieho saudce ustanoveny jsau; právem, jako pro zlodějstvie, z práva dvanácti tabulí; pro bezpravní škodu, z práva Aquilianského; z veypovědi vrchnieho sudí, jako pro křivdy a pro násilné statku branie. §. 5. Každá žaloba o škody k hlavě patřenie má; nebo jestli-že by služebník tvuoj škodu někomu učinil, dokudž by v tvé moci byl, s tebau tu saud jest; pakli by jinému v moc přišel, s tím žaloba počíná se; ale byl-li by v svobodu propuštěn, upřiemo sám povinen jest, a dánie toho škuodce pomiejí. Zase také na odpor upřiemá žaloba pro škodu býti počíná; nebo kdyby svobodný člověk škodu učinil a ten služebníkem tvým býti počal (což že v některých příbězích stává se, v první knize pověděli sme), již pro škody saud s tebau býti počíná, kteráž by prvé upřiemá, totiž proti samému škuodci byla. §. 6. Učinil-li by služebník škodu pánu svému, tu žádná žaloba nebývá, proto že mezi pánem a tím, jenž v moci jeho jest, žádný závazek býti nemuože. A protož, by pak v cizí moc služebník ten přišel neb propuštěn byl, ani s ním ani s tím, v číž by moci nynie byl, saud vésti se nemuože. Tak také kdyby služebník cizí škodu tobě učinil, a ten potom v moci tvé býti počal, žaloba přestává, proto že k tomu spuosobu přivedena jest, v němž státi nemohla. Z té příčiny tehdy ačkoli by z moci tvé vyšel, žalovati nemuožeš, tak rovně jako kdyby pán služebníku svému nětco učinil, ten služebník by pak propuštěn byl neb někomu cizímu se dostal, žádné žaloby z toho proti pánu vésti nemuože. §. 7. Ale staří předkové i při synech a dcerách hospodářských toho dopauštěli. Nové pak spoluobcovánie lidí tuto přísnau zuořivost pravě zavrženie hodnau býti uznalo, a z obyčejného užívánie docela vyšla; kdo by zajisté strpěl to, aby syn, zvláště pak dcera jeho, za škodu učiněnau jinému dána býti měla, a aby pro tělo synovo většie nebezpečenstvie nesl otec nežli syn, poněvadž by při dcerách

TITULUS NONUS.

SI QUADRUPES PAUPERIEM FECISSE
DICATUR.

Animalium nomine, quae ratione carent, si quidem lascivia aut fervore aut feritate pauperiem fecerint, noxalis actio lege duodecim tabularum prodita est. Quae animalia, si noxae dedantur, proficiunt reo ad liberationem, quia ita lex duodecim tabularum scripta est; puta, si equus calcitrosus calce percusserit, aut bos cornu petere solitus petierit. Haec autem actio in his, quae contra naturam moventur, locum habet; ceterum, si genitalis sit feritas, cessat. Denique, si ursus fugit a domino et sic nocuit, non potest quondam dominus conveniri, quia desinit dominus esse, ubi fera evasit. Pauperies autem est damnum sine iniuria facientis datum; nec enim potest animal iniuriam fecisse dici, quod sensu caret. Haec, quod ad noxalem pertinet actionem. §. 1. Ceterum sciendum est, aedilitio edicto prohiberi nos canem, verrem, aprum, ursum, leonem ibi habere, qua vulgo iter fit; et si adversus ea factum erit, et nocitum homini libero esse dicetur, quod bonum et aequum indici videtur, tanti dominus condemnetur, ceterarum rerum, quanti damnum datum sit, dupli. Praeter has autem aedilitias actiones et de pauperie locum habebit; numquam enim actiones, praesertim poenales, de eadem re concurrentes, alia aliam consumit.

také milost stydlivosti toho dobře nedopauštěla? A protož vidělo se, aby proti služebníkuom toliko žaloby pro škody vedeny byly, poněvadž u starých vykladačuov práv častokrát povědieno býti nalezáme, že sami synové hospodářští pro své zlé činy a viny mohau obžalování býti.

Kapitola devátá.

Kdyby řečeno bylo, že by čtvernohé hovado škodu učinilo.

Z živočichuov nerozumných, jestli-že by který neb bujností neb střečkováním aneb náruživostí škodu učinili, žaloba ze škod právem dvanácti tabolí vydána jest. Kterážto hovada budau-li za škodu dána, obžalovaného svobodna činí, nebo právo dvanácti tabulí psáno jest takto; kdyby kuoň bitevný nohau někoho uhodil, neb vuol trkavý utrkl. Tato pak žaloba při těch hovadech, kteráž proti přirození svému bauří neb plaší, miesto má; ale byla-li by přirozená plachost, ta žaloba přestává. Jako kdyby nedvěd utekl od pána svého a tak škodu by učinil, ten pán někdejší vinen býti nemuože, proto že když šelma utekla, pánem jejím býti přestává. Chudoba pak tato jest škoda bez křivdy činícího udělaná; aniž zajisté řečeno býti muože, že by hovado křivdu učinilo, které rozumu nemá. A tyto věci k žalobám pro škody přináležejí. §. 1. Dále známo býti má, že z veypovědi zprávcuov stavení římských zapoviedá se nám psa, kance, divokého vepře, nedvěda, Iva tu mieti, kudy by stezka obecná byla; a bude-li proti tomu činěno, tak že by člověku svobodnému tudy jdaucímu škoda se stala, pokudž by za dobré i slušné saudci se vidělo, pán tak odsauzen býti má, jiných pak věcí, zač by škoda učiněna byla, na dvojnásob pokutuje se. Mimo ty pak žaloby baumistrské i ta o škodu hovad miesto mieti bude; žaloby zajisté zvláště s pokutami o jednostejnau věc sbiehajíce se, nikda jedna druhé neporáží ani nekazí.