(veluti si cui in theatro, vel in foro, vel in conspectu praetoris iniuria facta sit), vel ex persona (veluti si magistratus iniuriam passus fuerit, vel si senatori ab humili iniuria facta sit, aut parenti patronoque fiat a liberis vel libertis; aliter enim senatoris et parentis patronique, aliter extranei et humilis personae iniuria aestimatur); nonnumquam et locus vulneris atrocem iniuriam facit (veluti si in oculo quis percussus sit); parvi autem refert, utrum patrifamilias, an filiofamilias talis iniuria facta sit; nam et haec atrox aestimabitur. §. 10. In summa sciendum est, de omni iniuria eum, qui passus est, posse vel criminaliter agere, vel civiliter. Et, si quidem civiliter agatur, aestimatione facta, secundum quod dictum est, poena imponitur; sin autem criminaliter, officio iudicis extraordinaria poena reo irrogatur. Hoc videlicet observando, quod Zenoniana constitutio introduxit, ut viri illustres, quique supra eos sunt, et per procuratorem possint actionem iniuriarum criminaliter vel persequi, vel suscipere, secundum eius tenorem, qui ex ipsa manifestius apparebit. §. 11. Non solum autem is iniuriarum tenetur, qui fecit iniuriam, hoc est qui percussit, verum ille quoque tenebitur, qui dolo fecit, vel qui curavit, ut cui mala pugno percuteretur. §. 12. Haec actio dissimulatione aboletur; et ideo, si quis iniuriam dereliquerit, hoc est statim ut passus est, ad animum suum non revocaverit, postea ex poenitentia remissam iniuriam non poterit recolere.

bezpravních křivdách mluví, a žalobu pro ně ustanovilo; kteráž o tu věc náleží, kdyby kdo pravil, že jest ubit neb utlučen, neb že do domu jeho mocí někdo všel (duom pak tuto rozumí se, buď že by v vlastním domě, bud v najatém bydlil, buď že by darmo z milosti neb pohostinu někdo přijat byl). §. 9. Hanebné bezpravie uznává se neb z účinku (jako kdyby kdo od jiného raněn neb kyjmi zbit byl), neb z miesta (jako kdyby někomu na divadle, neb v trhu neb před obličejem vrchnieho saudce bezpravie se stalo), neb od osoby (jako kdyby auřad bezpravie trpěl, neb že by konšelu od nízké osoby křivda se stala, buď otci od dětí, neb obhájci od osvobozencuov: jinač zajisté bezpravie konšelu, otci a obhájci, jinač cizí a ponížené osobě učiněné váží se) někdy také i miesto rány hanebné bezpravie činí (jako kdyby kdo v oko udeřen byl); málo pak na tom záleží, buď že by hospodáři neb jeho synu bezprávní křivda se stala; nebo i to za hanebné bezpravie počteno bude. §. 10. Summau věděti sluší, že o všeliké bezpravie ten, kdož je trpí, neb před rychtářským neb před městským saudem žalovati muože. Bude-li před městským saudem, povážíc toho bezpravie, pokuta obžalovanému ukládá se podle toho, jakož povědieno; pakli před rychtářem, tehdy z auřadu rychtářského podle vuole jeho pokuta na vinného vzkládá se. Však zachovajíc šetříc toho, co Zenonianské ustanovenie vydalo, aby muži podle jména znamenití a kteříž nad ně vyšší jsau, i skrze prokuratory žalobu pro bezpravie buď před rychtářem s pokutau vésti neb k ní odpoviedati mohli, podle zněnie jejieho, kteréž se v ní zjevně ukazuje. §. 11. Netoliko pak ten křivdau povinen jest, kdo ji učinil, totiž kdo bil, ale také i ten, kdož Istivě bezpravie učinil, neb to spuosobil, aby někdo v tvář poličkován byl. §. 12. Ale žaloba tato mlčením pomiejena bývá; a protož kdyby kdo bezpravie opustiv, tehdy hned jakž trpěl, úmyslu žalovati neměl, potom lituje to promlčením odpuštěné křivdy nebude moci zasse připomienati.

TITULUS QUINTUS.

DE OBLIGATIONIBUS, QUAE QUASI EX DELICTO NASCUNTUR.

Si iudex litem suam fecerit, non proprie ex maleficio obligatus videtur; sed quia neque ex maleficio neque ex contractu obligatus est, et utique peccasse aliquid intelligitur, licet per imprudentiam: ideo videtur quasi ex maleficio teneri, et in quantum de ea re aequum religioni iudicantis videbitur, poenam sustinebit. §. 1. Item is, ex cuius coenaculo, vel proprio ipsius, vel conducto, vel in quo gratis habitabat, deiectum effusumve aliquid est, ita ut alicui noceretur, quasi ex maleficio obligatus intelligitur; ideo autem non proprie ex maleficio obligatus intelligitur, quia plerumque ob alterius culpam tenetur, aut servi, aut liberi. Cui similis est is, qui ea parte, qua vulgo iter fieri solet, id positum aut suspensum habet, quod potest, si ceciderit, alicui nocere; quo casu poena decem aureorum constituta est. De eo vero, quod deiectum effusumve est, dupli, quanti damni datum sit, constituta est actio. Ob hominem vero liberum occisum quinquaginta aureorum poena constituitur. Si vero vivet, nocitumque ei esse dicetur, quantum ob eam rem aequum iudici videtur, actio datur; iudex enim computare debet mercedes medicis praestitas, ceteraque impendia, quae in curatione facta sunt, praeterea operarum, quibus caruit aut cariturus est ob id, quod inutilis factus est. §. 2. Si filiusfamilias seorsum a patre habitaverit, et quid ex coenaculo eius deiectum effusumve sit, sive quid positum suspensumve habuerit, cuius casus periculosus est: Iuliano placuit, in patrem nullam esse actionem, sed cum ipso filio agendum. Quod et in filiofamilias iudice observandum est, qui litem suam fecerit. §. 3. Item exercitor navis, aut cauponae, aut stabuli, de dolo aut furto, quod in nave, aut in caupona, aut in stabulo factum erit, quasi ex maleficio teneri videtur, si modo ipsius nullum est maleficium, sed ali

Kapitola pátá.

O závazcích, kteří jako ze zlého účinku
rodí se.

Jestli-že by postranní saudce nepravý ortel vypověděl, vidí se nevlastně ze zlého účinku zavázán býti ; ale že ani zločinstvím, ani společností zavázán jest, však proto vždy rozumí se, že jest nětco, ačkoliv skrze neopatrnost, zhřešil; z té příčiny vidí se jako zločinstvím povinen býti, a pokudž o té věci spravedlivostí saudícímu za slušné viděti se bude, tak pokutu ponese. §. 1. Item ten, z čiehož pokoje, buď jeho vlastnieho neb nájemnieho neb toho, v němž darmo bydlí, nětco shozeno neb odtud vylito jest, tak že by někomu škodilo, jako zlým účinkem rozumí se zavázán býti; proto pak nevlastně zločinstvím zavázán býti se rozumí, že častokrát pro cizí vinu, totiž neb služebníka neb svobodného povinen jest. Kterémuž podoben jest i ten, kdož z té strany, kudy obecná cesta bývá, něco položeno neb pověšeno má, což kdyby upadlo, někomu škoditi muože; na kterážto příhodu pokuta deset zlatých ustanovena jest. Na to pak, což shozeno neb vylito jest, žaloba na dvojnásob, pokudž škoda se stala, ustanovena jest. Za člověka pak zabitého svobodného pokuta padesáti zlatých uložena jest. Pakli by živ zuostal, však proto uškozeno by mu bylo, jak mnoho za tu věc rychtáři slušného vidí se, žaloba se vede; nebo rychtář náklady lékařuom vydané i jiné autraty na hojenie učiněné, k tomu i práce, jichž pro uškozenie na zdraví svém vykonávati nemohl a nebude moci, počítati má. §. 2. Kdyby syn hospodářuov saukromie krom otce. bydlil, a z pokoje jeho nětco by shozeno neb vylito, neb položeno aneb vyvěšeno bylo, čehož upadnutie nebezpečné jest: Julianovi líbilo se, že tu proti otci žaloba žádná není, ale s synem o to činiti sluší. Což i při synu hospodářovu saudci, kterýž by po vuoli své saudil, má šetříno býti. §. 3. Item zprávce lodí, neb šenkovnieho

cuius eorum, quorum opera navem aut cauponam aut stabulum exerceret; cum enim neque ex maleficio neque ex contractu sit adversus eum constituta haec actio, et aliquatenus culpae reus est, quod opera malorum hominum uteretur, ideo quasi ex maleficio teneri videtur. In his autem casibus in factum actio competit, quae heredi quidem datur, adversus heredem autem non competit.

Superest, ut de actionibus loquamur. Actio autem nihil aliud est, quam ius persequendi iudicio, quod sibi debetur. §. 1. Omnium actionum, quibus inter aliquos apud iudices arbitrosve de quacumque re quaeritur, summa divisio in duo genera deducitur: aut enim in rem sunt, aut in personam. Namque agit unusquisque aut cum eo, qui ei obligatus est, vel ex contractu, vel ex maleficio (quo casu proditae actiones in personam sunt, per quas intendit, adversarium ei dare facere oportere, et aliis quibusdam modis); aut cum eo agit, qui nullo iure ei obligatus est, movet tamen alicui de aliqua re controversiam. Quo casu proditae actiones in rem sunt, veluti si rem corporalem possideat quis, quam Titius suam esse affirmet et possessor dominum se esse dicat; nam si Titius suam esse intendat, in rem actio est. §. 2. Aeque si agat, ius sibi esse de fundo forte vel aedibus utendi fruendi, vel per fundum vicini eundi agendi, vel ex fundo vicini aquam ducendi, in rem actio est. Eiusdem generis est actio de iure praediorum urbanorum, veluti si agat, ius sibi esse altius aedes suas tollendi, prospiciendive, vel proiiciendi aliquid vel imit