Page images
PDF
EPUB

jednau, aby se nětco stalo a nětco nestalo, jedněmi a týmiž slovy tu výminka tato přidati se má: jestli-že se na odpor tomu stane, neb nestane-li se, tehdy miesto pokuty slibuješ-li deset zlatých dáti?

Kapitola sedmnáctá.

O dvou osobách slibu žádající a přiříkající.

Jakož dva slibu žádající neb jich viece, tak i při kazující neb slibující též dva neb jich viece býti mohau. Slibu žádající takto, kdyby po otazování všech ten, jenž slibuje neb přiříká, odpověděl: Slibuji, jako kdyby dvaum obzvláštně přirčenie žádajícím ten, kdož přiřiká, odpoviedal takto: obaum vám dáti slibuji; nebo kdyby prvé Ticiovi zaslíbil, potom jinému též žádajícímu opět přiřekl by, tu jiné a jiné zavázánie bude, a nevidí se, aby spolu dva slibu žádající byli. Dva neb jich viece slibující takto: Ty Mévi, slibuješ-li pět zlatých dáti? A ty Sei, slibuješ-li týchž pět zlatých dáti? kdyby každý z nich obzvláštně odpověděl: Slibuji. §. 1. Z takových závazkuov, slibuov i přiříkání jednomu každému obzvláštně ti, kteříž slibují, vcele dáti povinni jsau. Však v obojím zavázání jedna věc miesto má, totižto že neb jeden z nich dluh přijiemaje, neb druhý teyž dluh platě, všech závazky vyrazuje, a všecky vyprošťuje. §. 2. Ze dvan slibujících jeden zprosta, druhý k jistému dni neb pod výminkau zavázán býti muože; aniž den neb výminka, překážku činí, aby ten, kterýž by zprosta zavázán byl, upomienán býti měl.

Kapitola osmnáctá.

O slibu žádání služebníkuov.

Služebník miesto osoby pána svého k slibu potahovati právo má; též i dědictvie v mnohých věcech osoby mrtvé miesto drží; a protož čehož služebník dědičný před ujetím dědictvie k slibu potažením dosahuje, to k dědictví přináleží, a skrze to dědici potom učiněnému dostává

sive sibi, sive conservo suo, sive impersonaliter servus stipuletur, domino acquirit. Idem iuris est et in liberis, qui in potestate patris sunt, ex quibus causis acquirere possunt. §. 2. Sed cum factum in stipulatione continebitur, omnimodo persona stipulantis continetur, veluti si servus stipuletur, ut sibi ire agere liceat; ipse enim tantum prohiberi non debet, non etiam dominus eius. §. 3. Servus communis stipulando unicuique dominorum pro portione dominii acquirit, nisi si unius eorum iussu, aut nominatim cui eorum stipulatus est; tunc enim soli ei acquiritur. Quod servus communis stipulatur, si alteri ex dominis acquiri non potest, solidum alteri acquiritur, veluti si res, quam dari stipulatus est, unius domini sit.

TITULUS DECIMUS NONUS.

DE DIVISIONE STIPULATIONUM

Stipulationum aliae iudiciales sunt, aliae praetoriae, aliae conventionales, aliae communes, tam praetoriae quam iudiciales. §. 1. Iudiciales sunt dumtaxat, quae a mero iudicis officio proficiscuntur, veluti de dolo cautio, vel de persequendo servo, qui in fuga est, restituendove pretio. §. 2. Praetoriae, quae a mero praetoris officio proficiscuntur, veluti damni infecti, vel legatorum; praetorias autem stipulationes sic exaudiri oportet, ut in his contineantur etiam aedilitiae: nam et hae ab iurisdictione veniunt. §. 3. Conventionales sunt, quae ex conventione utriusque partis concipiuntur, hoc est, neque iussu iudicis, neque iussu praetoris, sed ex conventione contrahentium; quarum totidem genera sunt, quot, paene dixerim, rerum contrahendarum. §. 4. Communes sunt stipulationes, veluti rem salvam fore pupilli (nam et praetor iubet, rem salvam fore pupillo caveri, et interdum iudex,

se. §. 1. Budto pak že by pánu, neb sobě, neb spoluslužebníku svému, aneb nejisté osobě služebník k slibu někoho potáhl, to pánu svému dobývá. To též právo jesti při dětech v moci otcově jsaucích, že z týchž příčin dosahovati mohau otci. §. 2. Ale když účinek v tom potahu zdržovati se bude, tu všelijakým spuosobem osoba slibu žádající zdržovati se má; jako kdyby služebník žádal, aby jieti, hráti mohl, tehdy jemu samému toliko v tom překážka činiti se nemá, a ne pánu jeho. §. 3. Služebník obecní k slibu potahující jednomu každému z pánuov svých podle částky panstvie jeho dosahuje, leč by z rozkazu jednoho z nich neb ze jména některému z nich k ruce slibu žádal; tehdáž samému tomu dosahuje. Jestli-že služebník obecný k slibu potahuje a ta věc celá slíbená jednomu z pánuov dostati se v cele nemuože, druhému dostává se, jako kdyby některé věci žádal, ježto by jednoho pána byla.

Kapitola devatenáctá.

O rozdielu potahování k slibuom.

Potahové k slibuom někteří saudní, někteří rychtářství, jiní smluvní a jiní obecní, tak rychtářští jako saudní jsau. §. 1. Saudní potahové ti toliko jsau, kteříž z pauhého auřadu saudce pocházejí, jako zaručenie o Isti a podvodu, nebo o honění služebníka utiekajícího, aneb o navracování mzdy. §. 2. Rychtářští jsau ti, kteříž z samého auřadu rychtářova pocházejí, jako o nečinění škody, neb o věcech kšaftem odkázaných; potahové pak rychtářští tak slyšáni býti musí, aby v nich také i k obecnému stavení přináležející zdržovali se, nebo i ti z veypovědi práva rychtářského pocházejí. §. 3. Smluvní k slibuom potahové sau, kteříž z smluvenie neb z srovnánie obojie strany puosobí se, to jest, ani rozkazem saudce, ani rychtáře, ale z společné smlauvy spolčujících se; jichžto tak mnoho jest, jak mnoho téměř, at tak diem, smluvných společností mezi lidmi. §. 4. Obecní potahové

si aliter expediri haec res non potest); vel de rato stipulatio.

TITULUS VICESIMUS.

DE INUTILIBUS STIPULATIONIBUS.

Omnis res, quae dominio nostro subiicitur, in stipulationem deduci potest, sive illa mobilis, sive soli sit. §. 1. At, si quis rem, quae in rerum natura non est aut esse non potest, dari stipulatus fuerit, veluti Stichum, qui mortuus sit, quem vivere credebat, aut hippocentaurum, qui esse non possit, inutilis erit stipulatio. §. 2. Idem iuris est, si rem sacram aut religiosam, quam humani iuris esse credebat, vel publicam, quae usibus populi perpetuo exposita sit, ut forum vel theatrum, vel liberum hominem, quem servum esse credebat, vel cuius commercium non habuerit, vel rem suam dari quis stipuletur. Nec in pendenti erit stipulatio ob id, quod publica res in privatum deduci, et ex libero servus fieri potest, et commercium adipisci stipulator potest, et res stipulatoris esse desinere potest, sed protinus inutilis est. Item contra, licet initio utiliter res in stipulatum deducta sit, si postea in earum qua causa, de quibus supra dictum est, sine facto promissoris devenerit, extinguetur stipulatio. Ac ne statim ab initio talis stipulatio valebit: Lucium Titium, cum servus erit, dare spondes? et similia; quia, quae natura sui dominio nostro exempta sunt, in obligationem deduci nullo modo possunt. §. 3. Si quis alium daturum facturumve quid spoponderit, non obligabitur, veluti si spondeat, Titium quinque aureos daturum ; quodsi effecturum se, nt Titius daret, spoponderit, obligatur. §. 4. Si quis alii, quam cuius iuri subiectus sit, stipuletur, nihil agit; plane solutio etiam in extranei personam conferri potest, veluti si quis ita stipuletur: mihi aut Seio dare spondes? ut obligatio quidem stipulatori acquiratur, solvi tamen Seio, etiam invito eo, recte

jsau, jako aby statek sirotkaov vcele zuostal, (tak někdy i saudce nařizuje, jestli-že ta věc jinač vyvoditi se nemuože); aneb zavázánie slibem že v cele zuostati má.

Kapitola dvacátá.

O neužitečných potahováních k slibuom.

Každá věc moci naší poddaná v potahovánie slibuom, buď že by mohovitá neb nemohovitá byla, uvedena býti muože. §. 1. Ale jestli-že by kdo k zaslíbení té věci, kteréž v přirozených věcech nenie neb býti nemuože, aby mu dána byla, potahoval, jako žádal-li by Sticha, kterýž již umřel, jehož živa býti se domnieval, neb hippocentaura, kterýž býti nemuože, neužitečné jest takové slibu žádánie. §. 2. To též za právo jest, kdyby někdo žádal, aby mu věc posvěcená neb posvátná, kterauž v lidské moci býti se domnieval, neb vší obce, kteráž by k užívání lidu obecného ustavičně potřebná byla, jako rathauz neb divací palác, neb svobodného člověka, jejž za služebníka měl, aneb v jejímž by spolku nic neměl, neb také vlastnie jeho věc, dána byla. Aniž v pochybné věci ten potah miesto mieti bude, proto že obecnie věc v obzvláštní uvesti se muože, a z svobodného člověka služebník učiněn býti, též účastnosti obecné věci žádající dosáhnauti, také věc jeho v moci téhož býti přestati muože; ale hned ovšem neužitečný jest. Též na odpor, ačkoli by na počátku některá věc užitečně v slib uvedena byla, však jestli-že by potom na miesto těch věcí, o nichž veyše povědieno jest, bez užitku slibujícího přišla, tu potah k slibu takové moci nemá. Aniž také k slibu potaženie takové hned z počátku moci mieti bude, jako kdyby se otázal: Slibuješ-li Lucia Ticia dáti, když služebníkem bude? a k tomu podobné věci; nebo které věci z panstvie a moci naší vyňaté sau, těch v slibu žádáno nikterakž býti nemuože. §. 3. Kdyby kdo zaslíbil, že někdo dá neb učiní nětco, ten zavázán tím nebude, jako, kdyby slíbil, že Ticius pět zlatých dá.

Just Institutiones.

19

« PreviousContinue »