TITULUS DUODECIMUS. DE EO, CUI LIBERTATIS CAUSA BONA Accessit novus casus successionis ex constitutione divi Marci: nam si hi, qui libertatem acceperunt a domino in testamento, ex quo non aditur hereditas, velint bona sibi addici libertatum conservandarum causa, audiuntur; et ita rescripto divi Marci Popilium Rufum continetur. §. 1. Verba rescripti ita se habent: Si Virginio Valenti, qui testamento suo libertatem quibusdam adscripsit, nemine successore ab intestato existente, in ea causa bona esse coeperunt, ut veniri debeant: is, cuius de ea re notio est, aditus rationem desiderii tui habebit, ut libertatum, tam earum, quae directo, quam earum, quae per speciem fideicommissi relictae sunt, tuendarum gratia, addicantur tibi, si idonee creditoribus caveris de solido, quod cuique debetur, solvendo. Et hi quidem, quibus directa libertas data est, perinde liberi erunt, acsi hereditas adita esset; hi autem, quos heres rogatus est manumittere, a te libertatem consequentur, ita ut, si non alia conditione velis bona tibi addici, quam ut etiam qui directo libertatem acceperunt, tui liberti fiant; nam huic etiam voluntati tuae, si hi, de quorum statu agitur, consentiant, auctoritatem nostram accommodavimus. Et, ne huius rescriptionis nostrae emolumentum alia ratione irritum fiat, si fiscus bona agnoscere voluerit, et hi, qui rebus nostris attendunt, scient, commodo pecuniario praeferendam libertatis causam, et ita bona cogenda, ut libertas his salva sit, qui eam adipisci potuerunt, si hereditas ex testamento adita esset. §. 2. Hoc rescripto subventum est et libertatibus, et defunctis, ne bona eorum a creditoribus possideantur et veneant; certe, si fuerint ex hac causa bona addicta, cessat bonorum venditio; extitit enim Kapitola dvanáctá. O tom osvobozenci, kterémuž pro příčinu svobody statek připoviedán bývá. Nový příklad nápadnosti z ustanovenie slavného Marka ciesaře opět uveden jest; nebo jestli-že by ti chtěli, kteříž svobodu od pána v kšaftu, podle něhož dědictvie neujiemají, vzali, aby statek pro zachovánie svobod puštěn jim byl, v tom slyšáni býti mají; a tak v odepsání Marka ciesaře Pampilliovi Rufovi učiněném zdržuje se. §. 1. Kteréhožto odpisu slova znějí takto: Jestli-že statek Verginia Valenta, kterýž kšaftem svým svobodu některým služebníkuom dal, a žádného nápadníka bez kšaftu nenie, v té příčině býti počal a prodán býti měl: tehdy ten saudce, jenž o tom vědomost má, od tebe žádán jsa, na žádost tvau péči a pozor mieti bude, aby ten statek pro obhajovánie svobod, tak těch, kteréž zprosta veyslovně, jako těch, ješto spuosobem k vieře poručenie pozuostaveny sau, puštěn a přisauzen byl tobě, jestli-že by věřiteluom o zaplacení všeho, což komu dlužen byl, ujistil. A ti, jimž zprostná zřetedlná svoboda jest dána, tak rovně svobodni budau, jako by dědictvie podle kšaftu přijal; ti pak, za kteréž dědic, aby je propustil, prošen jest, svobody od tě docházejí, tak, jestli-že by jiným sposobem toho statku sobě puštěného mieti nechtěl, než aby také ti svobodu zprosta přijiemající osvobozenci tvoji byli; kterėžto také vuoli tvé kdyby ti, o jejichž stavu rozepře jest, tomu povolili, moc naši přidáváme. Aby pak tohoto odepsánie našeho vážnost jiným spuosobem zrušena nebyla, jestli-že ten statek do duochoduov našich vzat býti měl, tehdy i ti, kteříž o věci naše pečují a na ně pozor mají, ať vědí, že příčina svobody představena býti má nad užitek peněžitý, a tak statek bráti mají, aby svoboda těm, kteříž jí dojieti mohli, tak rovně celá zuostala, jako by k dě defuncti defensor, et quidem idoneus, qui de solido creditoribus cavet. §. 3. Inprimis hoc rescriptum totiens locum habet, quotiens testamento libertates datae sunt. Quid ergo, si quis intestatus decedens, codicillis libertates dederit, neque adita sit ab intestato hereditas, favor constitutionis debebit locum habere? Certe, si testatus decedat, et codicillis dederit libertatem, competere eam nemini dubium est. §. 4. Tunc enim constitutioni locum esse verba ostendunt, cum nemo successor ab intestato existat; ergo, quamdiu incertum sit, utrum existat, an non, cessabit constitutio; si certum esse coeperit, neminem exstare, tunc erit constitutioni locus. §. 5. Si is, qui in integrum restitui potest, abstinuit se ab hereditate, quamvis potest in integrum restitui, potest admitti constitutio, et addictio bonorum fieri. Quid ergo, si post addictionem libertatum conservandarum causa factam in integrum sit restitutus? Utique non erit dicendum, revocari libertates, quae semel competierunt. §. 6. Haec constitutio libertatum tuendarum causa introducta est; ergo, si libertates nullae sunt datae, cessat constitutio. Quid ergo si vivus dedit libertates, vel mortis causa, et, ne de hoc quaeratur, utrum in fraudem creditorum, an non factum sit, idcirco velint addici sibi bona, an audiendi sunt? Et magis est, ut audiri debeant, etsi deficiant verba constitutionis. §. 7. Sed cum multas divisiones huiusmodi constitutioni deesse perspeximus, lata est a nobis plenissima constitutio, in quam multae species collatae sunt, quibus ius huiusmodi successionis plenissimum est effectum; quas ex ipsa lectione constitutionis potest quis cognoscere. dictví podle kšaftu přistaupil. §. 2. Tímto odepsáním i svobodám, i mrtvým lidem, spomoženo jest, aby statkové jejich od věřiteluov držáni i prodáváni nebyli; kdyby zajisté tau příčinan statek připoviedán a pauštěn byl, již prodávánie téhož statku přestává, proto že mrtvý ten obhájce a to příhodného má, kterýž celého dluhu placenie věřiteluom ujištěnie činí. §. 3. Tento odpis nej. prvé tolikrát miesto má, kolikrát svobody kšaftem dány sau. Co pak, kdyby kdo bez kšaftu scházeje, listem sepsaným svobody dal, a pro nekšaftovánie žádný by dědictvie neujal, také-li přízeň ustanovenie našeho miesto mieti má? Jistě, jestli-že bez kšaftu umierá a listem sepsaným dal by svobodu, žádný o tom nepochybuje, by svoboda ta nenáležela. §. 4. Nebo slova téhož ustanovenie to ukazují, že ono tehdáž miesto má, když by žádného nápadníka po aumrtí bez kšaftu nebylo; protož dokudž nejisté jest, byl-li by nápadník, čili nic, ustanovenie přestává; pakli by jisté býti počalo, že žádného nenie, tehdy ustanovenie miesto mieti bude. §. 5. Ale jestli-že by ten, kdož v svobodu postaven býti muože, od dědictvie pustil, ačkoli osvobozen býti muože, však ustanovenie připuštěno, i statku oddánie a připověděnie býti muože. Co pak, kdyby po oddání statku pro zachovánie svobod učiněném v svobodu navrácen byl? Tu jistě nemá řečeno býti, by svobody jednau náležité a dané odvolávány býti měly. §. 6. Ustanovenie zajisté toto pro obhajovánie svobod uvedeno jest; tak tehdy, jestli-že svobody žádné dány nejsau, již ustanovenie toto přestává. Co pak, kdyby kdo, živ jsa, neb před samau smrtí svobody dal, a o tom psáno by nebylo, zdali by k oklamání věřiteluov čili nic stalo se to, a tau příčinau chtěli by, aby jim statek připovědien a puštěn byl, mají-li v tom slyšáni býti? Lépe a bližší jest, aby jich v tom uposlechnuto bylo, ačkoli by slova ustanovenie o tom nemluvila. §. 7. Ale když sme spatřili, že mnozí rozdielové v takovém ustanovení nedostávají se, jiné plné i dokonalé ustanovenie vydali sme, v němž mnozí spuosobové Just. Institutiones 18 TITULUS DECIMUS TERTIUS. DE SUCCESSIONIBUS SUBLATIS, QUAE FIEBANT PER BONORUM VENDITIONEM ET EX SENATUSCONSULTO CLAUDIANO. Erant ante praedictam successionem olim et aliae per universitatem successiones. Qualis fuerat bonorum emptio, quae de bonis debitoris vendendis per multas ambages fuerat introducta, et tunc locum habebat, quando iudicia ordinaria in usu fuerunt; sed cum extraordinariis iudiciis posteritas usa est, ideo cum ipsis ordinariis iudiciis etiam bonorum venditiones exspiraverunt, et tantummodo creditoribus datur officio iudicis bona possidere, et prout eis utile visum fuerit, ea disponere; quod ex latioribus Digestorum libris perfectius apparebit. §. 1. Erat et ex senatusconsulto Claudiano miserabilis per universitatem acquisitio, cum libera mulier, servili amore bacchata, ipsam libertatem per senatusconsultum amittebat, et cum libertate substantiam; quod indignum nostris temporibus esse existimantes, et a nostra civitate deleri, et non inseri nostris Digestis concessimus. TITULUS DECIMUS QUARTUS. DE OBLIGATIONIBUS. Obligatio est Nunc transeamus ad obligationes. iuris vinculum, quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei, secundum nostrae civitatis iura. §. 1. Omnium autem obligationum summa divisio in duo genera deducitur: namque aut civiles sunt, aut praetoriae. Civiles sunt, quae aut legibus constitutae, aut certe iure civili comprobatae sunt; praetoriae sunt, quas praetor ex sua |