k dědictví mateřinému podle tohoto radnieho svolenie pauštějí se. §. 4. Jestli-že by z mnohých dědicuov pořádných někteří, bud smrtí neb jinau příčinau, opustili dědictvie a k němu by nepřišli: tehdy diel jejich na jiné ty, kteříž by je přijiemali, připadá, a ačkoli by prvé sešli, než by je ujali, však k dědicuom jejich přináleží.

Kapitola pátá.

O nápadu přátel příbuzných.

Po vlastních dědicích a těch, jichž saudce i ustanovenie naše mezi dědice povolávají, i po přátelích pořádných (v jichžto počtu jsau přirození a krevní, i ti, kterýchž na miesto přirozených přátel tak svrchu řečená svolenie radnie, jako ustanovenie naše vyzdvihla) nejbližších příbuzných saudce povolává. §. 1. S té strany přirozené příbuzenstvie spatřuje se. Nebo přirození přátelé v stavu poníženie, i ti, kteříž z nich zplozeni jsau, podle starého práva mezi pořádnými přátely nekladau se, ale od saudce v třetím pořádku povoláni bývají, kromě samých toliko osob bratra a sestry propuštěných; však bez dětí jejich, kterýchž právo Anastasianské s bratry, v celém právě postavenými, povolává k pořádnému dědictví bratra neb sestry, však ne rovnými diely, ale s nějakým umenšením, kteréž z slov téhož ustanovenie vyhledati se snadně muože; kteréž také i nad jiné krevnie přátely nižšieho stupně, ačkoli stavu svého neponížili, však a bezpochyby i nad příbuzné představuje. §. 2. Ty také, kteříž skrze osoby pohlavie ženského na příč příbuzenstvím připojují se, třetím stupněm saudce, jménem bližnosti, k nápadu připauští. §. 3. Též i děti, kteříž v zalibujícího rodině jsau, k dědictví přirozených rodičuov na témž stupni připauštějí se. §. 4. Zjevné jest pak, že sebranci žádných přirozených přátel nemají, poněvadž krevné přátelstvie od otce a příbuznost od matky přichází; ale tito, rozumí se, žádného otce nemají. Týmž spuosobem ani sami mezi seban nemohau viděti se krevní býti, nebo krevnosti právo spuosob jest

competit bonorum possessio, qua proximitatis nomine cognati vocantur. §. 5. Hoc loco et illud necessario admonendi sumus: agnationis quidem iure admitti aliquem ad hereditatem, etsi decimo gradu sit, sive de lege duodecim tabularum quaeramus, sive de edicto, quo praetor legitimis heredibus daturum se bonorum possessionem pollicetur; proximitatis vero nomine his solis praetor promittit bonorum possessionem, qui usque ad sextum gradum cognationis sunt, et ex septimo a sobrino sobrinaque nato nataeve.

TITULUS SEXTUS.

DE GRADIBUS COGNATIONIS.

Hoc loco necessarium est exponere, quemadmodum gradus cognationis numerentur. Qua in re inprimis admonendi sumus, cognationem aliam supra numerari, aliam infra, aliam ex transverso, quae etiam a latere dicitur. Superior cognatio est parentum; inferior liberorum; ex transverso fratrum sororumve, eorumque, qui ex his progenerantur, et convenienter patrui, amitae, avunculi, materterae. Et superior quidem et inferior cognatio a primo gradu incipit; at ea, quae ex transverso, numeratur a secundo. §. 1. Primo gradu est supra pater, mater; infra filius, filia. §. 2. Secundo supra avus, avia; infra nepos, neptis; ex transverso frater, soror. §. 3. Tertio supra proavus, proavia; infra pronepos, proneptis; ex transverso fratris sororisque filius, filia, et convenienter patruus, amita, avunculus, matertera. Patruus est patris frater, qui Graece лarpádeλpos vocatur; avunculus est matris frater, qui apud Graecos proprie untoάdeλpos appellatur, et promiscue veios dicitur; amita est patris soror, matertera vero matris soror; utraque deia, vel apud quosdam tηdis appellatur. §. 4. Quarto gradu supra abavus, abavia; infra abnepos abneptis; ex transverso fratris sororisque

přátelstvie přirozeného; ale toliko jsau sobě příbuzní tak, jakž z matky zrodili se. Protož s té částky, kterauž pro bližnost příbuzní se zvau, všem těm drženie statku přináleží. §. 5. Při tom sluší i toto potřebně připomenauti: že z práva přirozené krevnosti připauští se někdo k dědictví, by pak na desátém stupni byl, buď že podle starého práva vyhledáváme, neb podle vejpovědi té, kterauž saudce pořádným dědicuom, že drženie statku dáti jim chce, zaslibuje; z příčiny pak bližnosti těm samým drženie statku saudce dáti slibuje, kteříž až k šestému stupni příbuznosti, a z sedmého stupně od sestřence neb sestřenice narozeni sau.

Kapitola šestá.

O stupních příbuznosti.

Na tomto miestě potřebné jest vysvětliti, kterak by stupňové příbuznosti počítali se. V kteréžto věci nejprvé připomenauti sobě máme, že jiné příbuzenstvie svrchu, jiné dole, a jiné na příč, kteréž také po boku slove, počítá se. Svrchnie příbuzenstvie jest rodičaov; spodnějšie jest dětí; na příč po boku bratruov a sester, i těch, kteříž neb kteréž z nich plodí se, a tak streyce, tety po otci, ujce a tety po mateři. Příbuzenstvie svrchnějšie i pozdnějšie od prvnieho stupně, ale to, kteréž na příč počítá se, od druhého začátek béře. §. 1. Na prvním stupni svrchu otce a máti; ze spod syn a dcera jest. §. 2. Na druhém stupni svrchu děd a bába; dole vnuk a vnučka; na příč bratr a sestra jsau. §. 3. Na třetím stupni svrchu praděd, prabába; dole pravnuk, pravnučka; a na příč syn a dcera bratrova neb sestřina, a tak pořád streyc a teta po otci, ujec a ujčina. Streyc jest bratr otcuov, jenž řeckу лατpádeλpos slove; ujec jest bratr mateřin, jemuž Řekové μntoάdɛlpos říkají; teta jest otcova neb mateřina sestra. §. 4. Na čtvrtém stupni svrchu prapraděd, praprabába; dole prapravnuk, prapravnučka; na příč po straně bratra a sestry vnuk neb

nepos, neptis et convenienter patruus magnus, amita magna (id est avi frater et soror), item avunculus magnus, matertera magna (id est aviae frater et soror), consobrinus, consobrina (id est qui quaeve ex fratribus aut sororibus progenerantur); sed quidam recte consobrinos eos proprie putant dici, qui ex duabus sororibus progenerantur, quasi consororinos; eos vero, qui ex duobus fratribus progenerantur, proprie fratres patrueles vocari; si autem ex duobus fratribus filiae nascantur, sorores patrueles appellantur; at eos, qui ex fratre et sorore propagantur, amitinos proprie dici (amitae tuae filii consobrinum te appellant, tu illos amitinos). §. 5. Quinto supra atavus, atavia; infra adnepos, adneptis; ex transverso fratris sororisque pronepos, proneptis, et convenienter propatruus, proamita (id est proavi frater et soror), proavunculus, promatertera (id est proaviae frater et soror); item fratris patruelis, sororis patruelis, consobrini consobrinae, amitini amitinae filius filia, propior sobrinus sobrina (hi sunt patrui magni, amitae magnae, avunculi magni, materterae magnae filius filia). §. 6. Sexto gradu sunt supra tritavus, tritavia; infra trinepos, trineptis; ex transverso fratris sororisque abnepos abneptis, et convenienter abpatruus, abamita (id est abavi frater et soror), abavunculus, abmatertera (id est abaviae frater et soror); item propatrui, proaniitæ, proavunculi, promaterteræ filius, filia; item sobrini sobrinaeque (id est qui quaeve ex fratribus vel sororibus patruelibus vel consobrinis vel amitinis progenerantur). §. 7. Hactenus ostendisse sufficiet, quemadmodum gradus cognationis numerentur; namque ex his palam est intelligere, quemadmodum ulterius quoque gradus numerare debemus: quippe semper generata quaeque persona gradum adiiciat, at longe facilius sit respondere, quoto quisque gradu sit, quam propria cognationis appellatione quemquam denotare. §. 8. Agnationis quoque gradus eodem modo numerantur. §. 9. Sed cum magis veritas oculata fide quam per aures animis hominum infigitur, ideo necessa

vnučka, a tak pořadně veliký sreyc, veliká teta, (to jest bratr a sestra dědova), item veliký ujec a veliká teta po mateři (to jest bratr a sestra báby), streyčení bratří a streyčené sestry (to jest, kteříž neb kteréž ze dvau sester neb bratruov zplozeni sau); ale někteří se domnievají, že by ti kteříž ze dvau sestr zrodili se, právě a vlastně sestření bratří neb sestřenci slauti měli; ty pak kteříž od dvau bratruov zplozeni jsau, vlastně strýčené bratry jmenují, pakli od dvau bratrov dcery zplozeny sau, ty sestry streyčené jmenují; ale kteříž z bratra a sestry pocházejí, tetění a streyčení vlastně slovau (tety tvé po otci synové streyčeným bratrem tebe jmenují, a ty je tetěné bratry nazýváš). §. 5. Na pátém stupni svrchu praprapraděd, prapraprabába; ze spod praprapravnuk, praprapravnučka; po straně na příč bratra neb sestry pravnuk, pravnučka, a tak pořadně prastreyc, prateta (to jest bratr a sestra praděda), a praujec a praujčina (to jest bratr a sestra prabáby); item bratra streyčeného neb sestry streyčené, tetění a tetěné, a těch syn dcera bližší, tetěný bratr neb tetěná sestra (a ti syn, deera streyce velikého a tety veliké, ujce velikého, tety veliké děti jsau). §. 6. Na šestém stupni svrchu nejvyšší děd a bába; dole nejvyšší vnuk a vnučka; po straně na příč bratra a sestry prapravnuk a prapravnučka, a tak pořadně nejvyšší streyc, nejvyšší teta (to jest nejvyššieho děda bratr a sestra), nejvyšší ujec, nejvyšší ujčina, (to jest nejvyšší báby bratr a sestra); item sestření neb sestřené (to jest z bratruov a sester streyčených neb tetěných aneb ujčených zplození); item prastreycové, pratety, praujcové, praujčiny; a synové i dcery těch, kteříž neb kteréž z bratruov neb sester streyčených neb tetěných aneb ujčených plodí se. §. 7. Až potud akázati za dost bud, kterak by stupňové příbuzenstvie počítali se; z kterýchžto již zjevně vyrozumí se, kterak bychom také dalšie stupně počítati měli: nebo jedna každá zplozená osoba stupeň přidává, tak že by daleko snáze bylo odpoviedati, na kolikém by stupni kdo byl, nežli vlastní