pes dividi hereditatem, similiter nos inter filios et nepotes ex filia distributionem fieri iubemus, vel inter omnes nepotes et neptes, et alias deinceps personas, ut utraque progenies matris suae vel patris, aviae vel avi, portionem sine ulla deminutione consequantur, ut, si forte unus vel duo ex una parte, ex altera tres aut quatuor exstent, unus aut duo dimidiam, alteri tres aut quatuor alteram dimidiam hereditatis habeant.

TITULUS SECUNDUS.

DE LEGITIMA AGNATORUM SUCCESSIONE.

Si nemo suus heres, vel eorum, quos inter suos heredes praetor vel constitutiones vocant, extat, et qui successionem quoquo modo amplectatur: tunc ex lege duodecim tabularum ad agnatum proximum hereditas pertinet. §. 1. Sunt autem agnati (ut primo quoque libro tradidimus) cognati per virilis sexus personas cognatione iuncti, quasi a patre cognati; itaque eodem patre nati fratres

otce svého k nápadu děda jejich povolávalo: tak i ciesařské nařiezenie tytéž na miesto matky neb báby s umenšeniem již oznámeným třetieho dielu připauští. §. 16. Ale my, když ještě mezi krevnými přirozenými a svrchu jmenovanými vnuky pochybnost zuostávala, nebo přirození přátelé čtvrtý diel statku přietele mrtvého podle nějakého ustanovenie sobě osvobovali: ustanovenie toto od našich knih oddělili sme a z knih Theodosianských v knihy naše vložiti nedopustili sme. Ustanovením pak naším vyhlášeným všecko právo jeho zrušili sme; a ustanovujeme, dokudž by takoví vnukové od dcery neb pravnukové z vnučky, a tak jiní dále živi byli, aby krevní přirození přátelé žádného dielu mrtvého nápadem sobě neosobovali, proto aby ti po příčním stupni přicházející nad ty, kteříž upřiemým právem sstupují, nebyli přednější. Kteréžto ustanovenie naše aby moci v časy své obdržovalo, chceme; však tak, jakož mezi syny a vnuky od syna, aby dědictvie ne na osoby, ale na rody děleno bylo, staří uložili, k témuž podobně i my, aby mezi syny a vnuky od dcery, jako mezi všemi vnuky neb vnučkami a mezi pravnuky a pravnuč kami, i jinými potom osobami děleno bylo, přikazujeme, tak aby obojie rodina dielu matky své neb otce, báby neb děda, bez všelikého umenšenie dielu docházeli, a aby byl-li by buď jeden neb dva s jedné strany a tří neb čtyři s druhé, jeden neb dva jednu polovici dědictvie, druzí tři neb čtyři druhou měli.

Kapitola druhá.

O pořádném a právním krevních přátel náměstkování neb nápadích jejich.

Jestli-že dědice vlastnieho žádného, neb těch, jichž mezi vlastními dědici saudce neb ustanovenie naše povolávají, není, ani toho, kdož by jakýmž koli sposobem nápad měl tehdy podle starého práva nejbližšímu přieteli přirozenému dědictvie náleží. §. 1. Přirození pak přátelé jsau (jakož sme také i v první knize pověděli) příbuzní po mužského pohlavie osobách příbuzností při

agnati sibi sunt, qui et consanguinei vocantur, nec requiritur, an etiam eandem matrem habuerint. Item patruus fratris filio, et invicem is illi agnatus est. Eodem numero sunt fratres patrueles, id est qui ex duobus fratribus procreati sunt, qui etiam consobrini vocantur. Qua ratione etiam ad plures gradus agnationis pervenire poterimus. Ii quoque, qui post mortem patris nascuntur, iura consanguinitatis nanciscuntur. Non tamen omnibus simul agnatis dat lex hereditatem, sed his, qui tunc proximiore gradu sunt, cum certum esse coeperit, aliquem intestatum decessisse. §. 2. Per adoptionem quoque agnationis ius consistit, veluti inter filios naturales, et eos, quos pater eorum adoptavit; nec dubium est, quin improprie consanguinei appellentur. Item, si quis ex ceteris agnatis, veluti frater, aut patruus, aut denique is, qui longiore gradu est, aliquem adoptaverit, agnatus inter suos esse non dubitatur. §. 3. Ceterum inter masculos quidem agnationis iure hereditas etiam longissimo gradu ultro citroque capitur. Quod ad feminas vero, ita placebat, ut ipsae consanguinitatis iure tantum capiant hereditatem, si sorores sint, ulterius non capiant; masculi vero ad earum hereditates, etiamsi longissimo gradu sint, admittantur. Qua de causa fratris tui aut patrui tui filiae, vel amitae tuae hereditas ad te pertinet, tua vero ad illas non pertinebat. Quod ideo ita constitutum erat, quia commodius videbatur, ita iure constitui, ut plerumque hereditates ad masculos confluerent. Sed quia sane iniquum erat, in universum eas quasi extraneas repelli, praetor eas ad bonorum possessionem admittit ea parte, qua proximitatis nomine bonorum possessionem pollicetur; ex qua parte ita scilicet admittuntur, si neque agnatus ullus, nec proximior cognatus interveniat. Et haec quidem lex duodecim tabularum nullo modo introduxit, sed simplicitatem legibus amicam amplexa, simili modo omnes agnatos, sive masculos sive feminas, cuiuscumque gradus, ad similitudinem suorum, invicem ad successionem vocabat. Media aut iurisprudentia, quae erat lege quidem duode

pojení, jako od otce spolu rození; protož z téhož otce rození bratří přirození přátelé sobě jsau, kteříž i spolu krevní slovau, aniž se tu vyhledává, jedné-li by matky synové byli. Item streyc synu bratra a zase on jemu přirozený přítel jest. V témž počtu jsau také bratří streyčení, to jest ze dvau bratří zplození, kterýmžto spuosobem i k jiným viece stupňuom přijieti muožeme. Také po smrti otcově rození právo krevnosti obdržují. Však ne všem spolu přirozeným přáteluom právo dědictvie dává, ale těm toliko, kteříž tehdáž na bližším stupni jsau, když jisté býti počíná, že by někdo bez kšaftu sešel. §. 2. Skrze zalíbenie také právo přirozenosti ustanovuje se, jako mezi syny přirozenými a těmi, kteréž otec jejich sobě zvolil, ač nepochybné jest, že spolukrevní nevlastně slovau. Item kdyby kdo z jiných přirozených přátel tvých, jako bratr neb streyc aneb ten, jenž na dalším stupni jest, někoho sobě zalíbil, nepochybuje se o tom, že ten mezi vlastními dědici spolukrevní jest. §. 3. Ale mezi mužským pohlavím, by pak na nejdalším stupni byli, dědictvie z práva přirozenosti s obojí strany béře se. Což se pak pohlavie ženského dotýče, tak se líbilo, aby z práva krevnosti toliko dědictvie braly, jestli-že by sestry byly, dále aby nebraly; mužského pak pohlavie k dědictví jejich, by pak na nejdalším stupni byli, aby se připauštěli. Z kteréžto příčiny dědictvie dcery bratra tvého neb streyce tvého, neb přítelkyně tvé k tobě přináleží, ale dědictvie tvé k nim nepřináleží. Což proto ustanoveno tak bylo, aby častokrát dědictvie k mužskému pohlaví sbiehalo se. Ale že velmi neslušné bylo, aby i ony docela jako cizí zaháněny byly, protož saudce k držení statku je připauští s té strany, kterauž jménem bližnosti drženie statku zaslibuje; s kteréžto strany tak se připauštějí, jestli-že by žádný přirozený přietel, ani příbuzný bližší v tom nebyl. Čehož starodávní právo nikoli neuvedlo, ale sprostnost právuom přívětivau obsahující, podobným spuosobem všecky přirozené přátely, buď mužského neb ženského pohlavie, kteréhož koli stupně ku podobenství dědicuov vlastních vespolek

cim tabularum iunior, imperiali autem dispositione anterior, subtilitate quadam excogitata, praefatam differentiam inducebat, et penitus eas a successione agnatorum repellebat, omni alia successione incognita, donec praetores, paulatim asperitatem iuris civilis corrigentes sive quod deest adimplentes, humano proposito alium ordinem suis edictis addiderunt, et cognationis linea, proximitatis nomine, introducta, per bonorum possessionem eas adiuvabant, et pollicebantur his bonorum possessionem, quae unde cognati appellatur. Nos vero, legem duodecim tabularum sequentes, et eius vestigia in hac parte conservantes, laudamus quidem praetores suae humanitatis, non tamen eos in plenum causae mederi invenimus: quare etenim, uno eodemque gradu naturali concurrente, et agnationis titulis tam in masculis quam in feminis aequa lance constitutis, masculis quidem dabatur ad successionem venire omnium agnatorum, ex agnatis autem mulieribus nullis penitus, nisi soli sorori, ad agnatorum successionem patebat aditus? Ideo in plenum omnia reducentes et ad ius duodecim tabularum eandem dispositionem exaequantes nostra constitutione sanximus: omnes legitimus personas, id est per virilem sexum descendentes, sive masculini sive feminini generis sunt, simili modo ad iura successionis legitimae ab intestato vocari secundum gradus sui praerogativam, nec ideo excludendas, quia consanguinitatis iura, sicuti germanae, non habent. §. 4. Hoc etiam addendum nostrae constitutioni existimavimus, ut transferatur unus tantummodo gradus a iure cognationis in legitimam successionem, ut non solum fratris filius et filia (secundum quod iam definivimus) ad successionem patrui sui vocentur, sed etiam germanae consanguineae vel sororis uterinae filius et filia soli, et non deinceps personae una cum his, ad iura avunculi sui perveniant, et mortuo eo, qui patruus quidem est fratris sui filiis, avunculus autem sororis suae soboli, simili modo ab utroque latere succedant, tamquam si omnes, ex masculis descendentes, legitimo iure veniant,