monii quantitatem, ex qua legata erogari oportet, quadringentorum esse, quarta pars singulis legatariis detrahi debet; quodsi trecentos quinquaginta legatos fingamus, octava debet detrahi; quodsi quingentos legaverit, initio quinta, deinde quarta detrahi debet; ante enim detrahendum est, quod extra bonorum quantitatem est, deinde, quod ex bonis apud heredem remanere oportet.

TITULUS VICESIMUS TERTIUS.

DE FIDEICOMMISSARIIS HEREDITATIBUS.

Nunc transeamus ad fideicommissa; et prius de hereditatibus fideicommissariis videamus. §. 1. Sciendum itaque est, omnia fideicommissa primis temporibus infirma esse, quia nemo invitus cogebatur praestare id, de quo rogatus erat. Quibus enim non poterant hereditatem vel legata relinquere, si relinquebant, fidei committebant. eorum, qui capere ex testamento poterant; et ideo fideicommissa appellata sunt, quia nullo vinculo iuris, sed tantum pudore eorum, qui rogabantur, continebantur. Postea primus divus Augustus, semel iterumque gratia personarum motus, vel quia per ipsius salutem rogatus quis diceretur, aut ob insignem quorundam perfidiam, iussit consulibus auctoritatem suam interponere. Quod, quia iustum videbatur et populare erat, paulatim conversum est in assiduam iurisdictionem; tantusque favor eorum factus est, ut paulatim etiam praetor proprius crearetur, qui de fideicommissis ius diceret, quem fideicommissarium

niti musili. §. 3. Když pak spuosob práva Falcidiova ukládá se, tehdy prvé dluhové, item pohřební nákladové, a mzdy propuštěných služebníkuov sniemají se; potom tepruv o statku tak puosobeno býti má, aby z toho čtvrtý diel při dědici zuostal, tři pak dielové mezi ty, jimž odkázáno, podle slušné částky toho, což by každému z nich odkázáno bylo, rozděliti se mají. Položmež tehdy, že by 400 zl. odkázáno bylo, a všeho statku, z něhož odkázané věci rozděleny býti musejí, za 400 zl. jest, tehdy čtvrtey diel jednomu každému, jimž odkázáno, odňat býti má; jestli-že by 350 odkázáno bylo, tehdy osmý diel; pakli by 500 odkázal, nejprvé pátý, potom čtvrtý diel má odjat býti; nebo prvé odjiemati se má to, což mimo velikost statku jest, potom to, což ze statku při dědici zuostati musí.

Kapitola dvacátá třetí.

O dědictvích k vieře neb k věrné ruce poručených.

Pojďmež již k věcem k vieře poručeným; a nejprvé o dědictvích k věrnosti poručených vizme. §. 1. Známo tehdy býti má, že všecky k vieře poručené věci za prvních starodávních časuov nepevné a mdlé byly; nebo nižádný bezděk nucen nebyl navrátiti to, z čehož napomienán byl. Kterýmž zajisté lidem dědictvie neb odkázaných věcí poraučeti nemohli, jestli-že pozuostavovali, tehdy k vieře poraučeli těm, kteříž podle kšaftu dědictvie přijiemati mohli; a z té příčiny k věrné ruce poručené věci nazvány sau, proto že žádným závazkem práva, ale samým toliko studem těch, kteříž napomienáni byli, zdržovali se. Potom nejprvé ciesař Augustus nejednau z příčiny osob hnut jsa, neb že někdo skrze zdravie jeho napomienán byl, aneb pro znamenitau nevěru některých lidí, purgkmistruom římským mocí svau přikázati rozkázal. Což že spravedlivé býti se vidělo a v obyčej od lidu obecného vzato bylo, potom v ustavičné

appellabant. §. 2. In primis igitur sciendum est, opus esse, ut aliquis recto iure testamento heres instituatur, eiusque fidei committatur, ut eam hereditatem alii restituat; alioquin inutile est testamentum, in quo nemo heres instituitur. Cum igitur aliquis scripserit: Lucius Titius heres esto, poterit adiicere: rogo te, Luci Titi, ut, cum primum possis hereditatem meam adire, eam Caio Seio reddas restituas. Potest autem quisque et de parte restituenda heredem rogare; et liberum est, vel pure, vel sub conditione relinquere fideicommissum, vel ex die certo. §. 3. Restituta autem hereditate, is, qui restituit, nihilominus heres permanet; is vero, qui recipit hereditatem, aliquando heredis, aliquando legatarii loco habebatur. 3. 4. Et in Neronis quidem temporibus, Trebellio Maximo et Annaeo Seneca consulibus, senatusconsultum factum est, quo cautum est, ut, si hereditas ex fideicommissi causa restituta sit, omnes actiones, quae iure civili heredi et in heredem competerent, ei et in eum darentur, cui ex fideicommisso restituta esset hereditas. Post quod senatusconsultum praetor utiles actiones ei et in eum, qui recepit hereditatem, quasi heredi et in heredem dare coepit. §. 5. Sed quia heredes scripti, cum aut totam hereditatem, aut paene totam plerumque restituere rogabantur, adire hereditatem ob nullum aut minimum lucrum recusabant, atque ob id extinguebantur fideicommissa: postea Vespasiani Augusti temporibus, Pegaso et Pusione consulibus, senatus censuit, ut ei, qui rogatus esset hereditatem restituere, perinde liceret quartam partem retinere, atque ex lege Falcidia in legatis retinere conceditur. Ex singulis quoque rebus, quae per fideicommissum relinquuntur, eadem retentio permissa est.

quod senatusconsultum ipse heres onera hereditaria sustinebat; ille autem, qui ex fideicommisso recepit partem hereditatis, legatarii partiarii loco erat, id est eius legatarii, cui pars bonorum legabatur; quae species legati partitio vocabatur, quia cum herede legatarius partiebatur hereditatem. Unde, quae solebant stipulationes inter here

právo obráceno jest, a tak veliká milost k vieře odkázaným věcem učiněna jest, že v krátkém času i saudce vlastnie, kterýž by při k vieře poručených věcech právo vypoviedal, jejž „k vieře poručených věcí saudce" nazývali, ustanoven byl. §. 2. Protož nejprvé věděti sluší za potřebné býti, aby někdo podle upřiemého práva kšaftem dědic ustanoven byl, k jehožto by věrné ruce poručeno bylo, aby dědictvie to jinému navrátil; sic jinač kšaft, v kterémž žádný dědic ustanoven není, neužitečný jest. Kdyby tehdy někdo zapsal takto: Lucius Ticius bud dědicem mým, přidati k tomu muože slova tato: prosim tebe Luci Tici, jakž nejprvé přijieti budeš moci k dědictvie mému, aby je Caiovi Seiovi navrátil a postaupil. Každý pak i z navrácenie dielu dědice upomienati muože; a svobodné jest, buď zprosta neb pod výminkau, aneb od jistého dne pustiti k vieře dánie. §. 3. A po navrácení dědictvie ten, kdož je navrátil, nic méně dědicem předce zuostává; ale ten, kdož dědictvie přijiemá, někdy za dědice, někdy za toho, jemuž odkázáno, jmien býval. §. 4. A za časuov ciesaře Nerona, když purgkmistři římští Trebellius Maximus a Annæus Seneca byli, stalo se snešenie radní, jímž přikázáno jest, kdyby dědictvie k vieře poručené navráceno bylo, aby všecky žaloby, kteréž by podle městského práva dědici a proti dědici přináležely, tomu i na toho, jemuž k vieře poručené dědictvie navráceno jest, dány a dopuštěny byly. Po kterémžto snešení raddy saudce římský na toho, kdož dědictvie přijiemá, užitečné žaloby, jakožto dědici a na dědice dopauštěti i dávati počal. §. 5. Ale že dědicové v kšaftu psaní, když k navrácení všeho dědictvie, neb bez mála všeho častokrát napomienáni byli, dědictvie pro žádný neb velmi malý užitek přijiemati nechtěli, a pro tu příčinu k vieře poručenie hynulo: potom pak za času Vespasiana ciesaře za purgkmistruov Pegasa a Pusiona auřad římský na tom se snesl, aby ten, kdož by k navrácení dědictvie napomienán byl, tak rovně čtvrtý diel statku obdržeti mohl, jako podle práva Falcidiova z po

dem et partiarium legatarium interponi, eaedem interponebantur inter eum, qui ex fideicommisso recepit hereditatem, et heredem, id est ut et lucrum damnumque hereditarium pro rata parte inter eos commune esset. §. 6. Ergo si quidem non plus quam dodrantem hereditatis scriptus heres rogatus sit restituere, tunc ex Trebelliano senatusconsulto restituebatur hereditas, et in utrumque actiones hereditariae pro rata parte dabantur: in heredem quidem iure civili, in eum vero, qui recipiebat hereditatem, ex senatusconsulto Trebelliano tamquam in heredem. At si plus quam dodrantem, vel etiam totam hereditatem, restituere rogatus esset, locus erat Pegasiano senatusconsulto, et heres, qui semel adierit hereditatem, (si modo sua voluntate adierit), sive retinuerit quartam partem, sive noluerit retinere, ipse universa onera hereditaria sustinebat; sed quarta quidem retenta, quasi partis et pro parte stipulationes interponebantur, tamquam inter partiarium legatarium et heredem. Si vero totam hereditatem restituerit, emptae et venditae hereditatis stipulationes interponebantur. Sed si recuset scriptus heres adire hereditatem, ob id, quod dicat, eam sibi suspectam esse quasi damnosam: cavetur Pegasiano senatusconsulto, ut, desiderante eo, cui restituere rogatus est, iussu praetoris adeat, et restituat hereditatem, perindeque ei et in eum, qui recepit hereditatem, actiones dentur, acsi iuris est ex Trebelliano senatusconsulto. Quo casu nullis stipulationibus opus est, quia simul et huic, qui restituit, securitas datur, et actiones hereditariae ei et in eum transferuntur, qui recepit hereditatem, utroque senatusconsulto in hac specie concurrente. §. 7. Sed quia stipulationes ex senatusconsulto Pegasiano descendentes et ipsi antiquitati displicuerunt, et quibusdam casibus captiosas eas homo excelsi ingenii Papinianus appellat, et nobis in legibus magis simplicitas, quam difficultas placet: ideo omnibus nobis suggestis tam similitudinibus, quam differentiis utriusque senatusconsulti, placuit, exploso senatusconsulto Pegasiano, quod postea supervenit, omnem