gatio, et neutrum eorum, neque consentientibus mulieribus, procedat, ne sexus muliebris fragilitas in perniciem substantiae earum converteretur. §. 1. Contra autem, creditor pignus ex pactione, quamvis eius ea res non sit, alienare potest; sed hoc forsitan ideo videtur fieri, quod voluntate debitoris intelligitur pignus alienari, qui ab initio contractus pactus est, ut liceret creditori pignus vendere, si pecunia non solvatur. Sed ne creditores ius suum persequi impedirentur, neque debitores temere suarum rerum dominium amittere videantur, nostra constitutione consultum est, et certus modus impositus est, per quem pignorum distractio possit procedere, cuius tenore utrique parti, creditorum et debitorum, satis abundeque provisum est. §. 2. Nunc admonendi sumus, neque jupillum, neque pupillam ullam rem sine tutoris auctoritate alienare posse. Ideoque, si mutuam pecuniam alicui sine tutoris auctoritate dederit, non contrahit obligationem, quia pecuniam non facit accipientis; ideoque vindicare nummos possunt, sicubi extent. Sed si nummi, quos mutuos dedit, ab eo, qui accepit, bona fide consumpti sunt, condici possunt; si mala fide, ad exhibendum de his agi potest. At ex contrario, omnes res pupillo et pupillae sine tutoris auctoritate recte dari possunt; ideoque, si debitor pupillo solvat, necessaria est tutoris auctoritas : alioquin non liberabitur. Sed etiam hoc evidentissima ratione statutum est in constitutione, quam ad Caesarienses advocatos, ex suggestione Triboniani, viri eminentissimi, quaestoris sacri palatii nostri, promulgavimus, qua dispositum est, ita licere tutori vel curatori debitorem pupillarem solvere, ut prius sententia iudicialis, sine omni damno celebrata, hoc permittat. Quo subsecuto, si et iudex pronuntiaverit, et debitor solverit, sequitur huiusmodi solutionem plenissima securitas. Sin autem aliter, quam disposuimus, solutio facta fuerit, pecuniam autem salvam habeat pupillus, aut ex ea locupletior sit, et adhuc eandem summam petat, per exceptionem doli mali summoveri poterit. Quodsi aut male consumpserit,

odcizovánie neb zavazovánie zapovědieno bylo, a nic z toho dvého, ani s povolením ženským, pruochodu mieti nemá, aby pohlavie ženského křehkost v škodu a zahynutie statku jejich obráceno nebyla. §. 1. Zase na odpor, věřitel základ podle smlauvy, ačkoli by ta věc nebyla jeho, odciziti muože; ale to snad vidí se býti proto, že z vuole dlužníka základ odcizen bývá, nebo na počátku společného trhu tak smlauvu učinil, aby věřitel, kdyby mu penieze nebyly dány, ten základ prodati mohl. Ale však, aby věřitelé k vykonání práva svého překážky neměli, a dlužníkuom aby se nezdálo, že by panstvie věcí svých bez příčiny potracovali, ustanovením naším tím obojím nařiedili sme a jistý spuosob uložen jest, skrze nějž by základuov prodávánie pruochod mieti mohlo, jehožto smyslem obojie strana, věřiteluov i dlužníkuov, hojně jest opatřena. §. 2. Již pak i k tomu napomenauti sluší, že žádný sirotek obojieho pohlavie nižádné věci bez moci poručníka odciziti nemuože. A protož, jestli-že by peněz bez moci neb vědomosti poručníka někomu puojčil, nečiní v tom zavázánie, proto že peněz těch jemu nedává; z té příčiny penieze, když před rukama jsau, zase v moc sirotka vzaty býti mohau. Ale když by penieze, kterýchž sirotek puojčil, od toho kdož je vzal, z pravé upřiemnosti utraceny byly, připověděti se na ně mohau; když by se to Istivě stalo, k dánie neb navrácenie jich před saudem žalovati se muože. Ale na odpor, všecky věci sirotku bez moci poručníka pravě dány býti mohau, a protož, jestliže by dlužník sirotku platil, v tom dlužník moci poručníka jeho potřebuje; jinač dluhu toho prost nebude. To též velmi světlým a zřetedlným sposobem v ustanovení, kteréž k Cesarienským obhájcuom z vnuknutie slavného muže Triboniana, nejvyššieho auředníka ciesařského paláce, vyhlásili sme, ustanoveno jest, jímž nařiedilo se, aby poručník neb opatrovatel dlužníka sirotčího tak propauštěti mohl, když by prvé saudní ortel bez všeliké škody vynešený jim toho dopustil. Po jehožto vykonání, jestli-že by saudce vypověděl, a dlužník za

aut furto amiserit, nihil proderit debitori doli mali exceptio, sed nihilominus damnabitur, quia temere, sine tutoris auctoritate, et non secundum nostram dispositionem solverit. Sed ex diverso pupilli vel pupillae solvere sine tutore auctore non possunt, quia id, quod solvunt, non fit accipientis, cum scilicet nullius rei alienatio eis sine tutoris auctoritate concessa est.

TITULUS NONUS.

PER QUAS PERSONAS NOBIS ACQUIRITUR.

Acquiritur nobis non solum per nosmet ipsos, sed etiam per eos, quos in potestate habemus; item per eos servos, in quibus usumfructum habemus; item per homines liberos, et servos alienos, quos bona fide possidemus; de quibus singulis diligentius dispiciamus. §. 1. Igitur liberi vestri utriusque sexus, quos in potestate habetis, olim quidem, quicquid ad eos pervenerat (exceptis videpicet castrensibus peculiis), hoc parentibus suis acquirebant, sine ulla distinctione; et hoc ita parentum fiebat, ut esset eis licentia, quod per unum vel unam eorum acquisitum est, alii, vel extraneo, donare, vel vendere, vel, quocumque modo voluerant, applicare. Quod nobis inhumanum visum est, et generali constitutione emissa, et liberis pepercimus, et patribus debitum reservavimus; sancitum etenim a nobis est, ut, si quid ex re patris ei obveniat, hoc, secundum antiquam observationem, totum parenti acquirat (quae enim invidia est, quod ex patris occasione profectum est, hoc ad eum reverti ?); quod autem ex alia

platil, tehdy po takovém zaplacení plná dokonalá bezpečnost jieti má. Pakli by jináč, nežli sme nařiedili, zaplacenie se stalo, penieze pak ty sirotek měl by v cele, a by jimi bohatší byl, a však přes to z té summy peněz by upomienal: tehdy skrze odpor pro zklamánie dlužníka přemožen býti muože. Pakli by sirotek penieze ty marně utratil, neb skrze krádež o ně přišel, aneb mocí ztratil, tehdy dlužníku odpor jeho nic platen nebude, a nicméně vinný uznán bude, proto že všetečně, bez moci a vědomie poručníka, a ne podle nařízenie našeho platil. Zase pak na odpor sirotci obého pohlavie bez moci a vědomie poručníka platiti nemohau; nebo to, zač někomu platí, nebývá toho, jenž bere, poněvadž žádné věci odcizenie bez moci a vědomie poručníka propuojčeno jim není.

Kapitola devátá.

Skrze které osoby některých věcí práva dosaháme.

Netoliko pak sami skrze sebe, ale také skrze ty, kteréž v moci máme; item skrze služebníky, z nichž úžitek bereme; také skrze lidi svobodné, i skrze služebníky cizí, kteréž v vládařství svém upřiemě a pravě držíme, práva některých věcí docházíme; o těch věcech a o jedné každé obzvláště s pilností teď položíme. §. 1. Děti tehdy naše obého pohlavie, kteréž v moci máme, což koli jim přicházelo (však s výminkau vojenských věcí), to někdy rodičuom svým bez všelikého rozdielu oddávali neb dosahovali; což tak v moci rodičuov bylo, že, což koli skrze jednoho syna neb dceru jim se dostalo, to jinému synu neb cizímu dáti neb prodati, aneb, kterýmž koli obyčejem chtěli, přivlastniti mohli. Kterážto věc nelidská viděla se nám býti; protož, obecné ustanovenie učinivše, i děti šanovali sme i rodičuom dlužnau počestnost zachovali sme; ustanoveno zajisté jest od nás, kdyby co z příčiny otce synu jeho přišlo, to podle starého nařiezenie všecko aby otci přicházelo (nebo jaká jest to zá

causa sibi filiusfamilias acquisivit, huius usumfructum quidem patri acquirat, dominium autem apud eum remaneat, ne, quod ei ex suis laboribus vel prospera fortuna accessit, hoc, in alium perveniens, luctuosum ei procedat. §. 2. Hoc quoque a nobis dispositum est et in ea specie, ubi parens, emancipando liberum, ex rebus, quae acquisitionem effugiunt, sibi partem tertiam retinere, si voluerat, licentiam ex anterioribus constitutionibus habebat, quasi pro pretio quodammodo emancipationis. Et inhumanum quiddam accidebat, ut filius rerum suarum, ex hac emancipatione, dominio pro parte defraudetur, et, quod honoris ei ex emancipatione additum est, quod sui iuris effectus est, hoc per rerum deminutionem decrescat. Ideoque statuimus, ut parens pro tertia bonorum parte dominii, quam retinere poterat, dimidiam, non dominii rerum, sed ususfructus retineat: ita etenim et res intactae apud filium remanebunt, et pater ampliore summa fruetur, pro tertia dimidia potiturus. §. 3. Item vobis acquiritur, quod servi vestri ex traditione nanciscuntur, sive quid stipulentur, vel ex qualibet alia eausa acquirunt: hoc etenim vobis et ignorantibus et invitis obvenit; ipse enim servus, qui in potestate alterius est, nihil suum habere potest. Sed si heres institutus sit, non alias, nisi iussu vestro, hereditatem adire potest; et, si iubentibus vobis adierit, vobis hereditas acquiritur, perinde ac si vos ipsi heredes instituti essetis; et convenienter scilicet legatum per eos vobis acquiritur. Non solum autem proprietas per eos, quos in potestate habetis, acquiritur vobis, sed etiam possessio; cuiuscumque enim rei possessionem adepti fuerint, id vos possidere videmini; unde etiam per eos usucapio vel longi temporis possessio vobis accedit. §. 4. De his autem servis, in quibus tantum usumfructum habetis, ita placuit, ut, quicquid ex re vestra, vel ex operibus suis acquirant, id vobis adiiciatur; quod vero extra eas causas persecuti sunt, id ad dominum proprietatis pertineat. Itaque si is servus heres institutus sit, legatumve quid ei aut donatum fuerit, non usufructuario, sed domino pro