fructus, qui ex fundo percipiuntur, corporales sunt, et id, quod ex aliqua obligatione nobis debetur, plerumque corporale est, veluti fundus, homo, pecunia; nam ipsum ius hereditatis, et ipsum ius utendi fruendi, et ipsum ius obligationis, incorporale est. §. 3. Eodem numero sunt iura praediorum urbanorum et rusticorum, quae etiam servitutes vocantur.

TITULUS TERTIUS.

DE SERVITUTIBUS.

Rusticorum praediorum iura sunt haec: iter, actus, via, aquaeductus. Iter est ius eundi ambulandi hominis, non etiam iumentum agendi vel vehiculum. Actus est ius agendi vel iumentum vel vehiculum; itaque qui iter habet, actum non habet; qui actum habet, et iter habet, eoque uti potest, etiam sine iumento. Via est ius eundi et agendi et ambulandi: nam et iter et actum in se via continet. Aquaeductus est ius aquae ducendae per fundum alienum. 3. 1. Praediorum urbanorum sunt servitutes, quae aedificiis inhaerent, ideo urbanorum praediorum dictae, quoniam aedificia omnia urbana praedia appellamus, etsi in villa aedificata sunt. Item praediorum urbanorum servitutes sunt hae: ut vicinus onera vicini sustineat; ut in parietem eius liceat vicino tignum immittere; ut stillicidium vel flumen recipiat quis in aedes suas, vel in aream, vel in cloacam, vel non recipiat; et ne altius tollat quis aedes suas, ne luminibus vicini officiatur. §. 2. In rusticorum praediorum servitute quidam computari recte putant aquae haustum, pecoris ad aquam appulsum, ius pascendi, calcis coquendae, arenae fodiendae. §. 3. Ideo autem hae servitutes praediorum appellantur, quoniam sine praediis constitui non possunt; nemo enim potest servitutem acquirere urbani vel rustici praedii, nisi qui habet praedium; nec quisquam debere, nisi qui habet praedium. §. 4. Si quis velit vicino aliquod ius constituere, pactionibus atque stipulationibus id efficere debet. Potest

v dědictví tělesné věci zdržují se; nebo i úžitkové, kteříž z rolí berau se, tělesní jsau, i to, což z některého závazku nám povinné bývá, častokrát tělesné jest, jako rolí, člověk, penieze; nebo i právo dědičné, i moc úžitku branie, též i právo závazku, netělesné a nehmotné jest. §. 3. V témž počtu jsau práva gruntuov městských i veských, kteréž služebnosti slovau.

Kapitola třetie.

O služebnostech gruntuov.

Stavení neb gruntuov sedlských práva jsau tato: stezka, pruohon, cesta, vedenie vody. Stezka jest právo jitie a chozenie člověka, ne dobytka honěnie aneb s vozem ježděnie. Pruohon jest právo jitie a chozenie člověka, hnánie dobytka neb ježděnie s vozem; protož kdož stezku má, ten pruohonu nemá; ale kdož pruohon má, ten i stezku má, protož i bez dobytka jie užívati muože. Cesta jest právo jitie, honěnie dobytka i chozenie člověka nebo cesta i stezku i pruohon v sobě zdržuje. Vedenie vody jest právo, aby vodu přes cizí grunt vésti mohl. §. 1. Dědin pak městských služebnosti jsau, kteréž stavenie se přídrží, a proto městské slovau, nebo všeliká stavenie městská dědiny slovau, ačkoli krom města, jako dvorové neb forberkové, vystaveny sau. Item služebnosti dědin městských tyto jsau: aby saused těžkosti sauseda snášel; aby saused břevno neb trám do stěny sauseda vpustiti mohl; aby kapánie neb tekutie vody do domu svého neb na plac aneb do záchodu někdo přijal, neb nepřijal; též aby domu svého veyše nestavěl, a ku překážce světla sausedova nebyl. §. 2. Item mezi služebnostmi dědin veských někteří praví, že se pravě počítá vody váženie, dobytka pro napájenie k vodě honěnie, právo pasenie, vápna pálenie, písku kopánie. §. 3. Tyto pak věci služebnosti dědin proto se jmenují, že bez dědin ustanoveny býti nemohau; žádný zajisté služebnosti dědiny městské neb veské dosáhnauti nemuože, jediné kdož

etiam in testamento quis heredem suum damnare, ne altius tollat aedes suas, ne luminibus aedium vicini officiat; vel ut patiatur, eum tignum in parietem immittere, vel stillicidium habere; vel ut patiatur, eum per fundum ire, agere, aquamve ex eo ducere.

Ususfructus est ius alienis rebus utendi fruendi, salva rerum substantia; est enim ius in corpore, quo sublato, et ipsum tolli necesse est. §. 1. Ususfructus a proprie. tate separationem recipit, idque pluribus modis accidit; ut ecce, si quis alicni usumfructum legaverit: nam heres nudam habet proprietatem, legatarius usumfructum; et contra, si fundum legaverit deducto usufructu, legatarius nudam habet proprietatem, heres vero usumfructum; item alii usumfructum, alii deducto eo fundum legare potest. Sine testamento vero si quis velit alii usumfructum constituere, pactionibus et stipulationibus id efficere debet. Ne tamen in universum inutiles essent proprietates semper abscedente usufructu, placuit certis modis extingui usumfructum et ad proprietatem reverti. §. 2. Constituitur autem ususfructus non tantum in fundo et aedibus, verum etiam in servis et iumentis ceterisque rebus, exceptis his, quae ipso usu consumuntur. Nam hae res neque naturali ratione, neque civili recipiunt usumfructum; quo numero sunt vinum, oleum, frumentum, vestimenta; quibus proxima est pecunia numerata: namque in ipso usu assidua permutatione quodammodo extinguitur. Sed utilitatis causa senatus censuit, posse etiam earum rerum usumfructum constitui, ut tamen eo nomine heredi utiliter caveatur; itaque si pecuniae ususfructus legatus sit, ita datur legatario, ut eius fiat, et legatarius satisdat heredi

dědinu má, a aniž kdo tím povinen jest, než ten, kdož dědinu drží. §. 4. Pakli by kdo chtěl sausedu svému právo nějaké ustanoviti, smluvami a přiříkáním to učiniti má. Muože pak někdo dědice svého kšaftem k tomu přidržeti, aby domu svého veyše nevyzdihoval, pro překážku světla domu sousedova; neb aby břevno do stěny své vpustiti, aneb vody kapal mieti dopustil; aneb přes grunt svuoj jieti, hnáti, a vodu z něho vésti mohl.

Kapitola čtvrtá.

O úžitku braní neb cizí věci užívání.

Úžitku branie jest právo cizích věcí užívánie, bez porušenie podstaty jejich; právo pak to jest při věci hmotné, tělesné, kteráž když odjiemá se, tehdy i užívánie jie odjiemati se musí. §. 1. Úžitku branie od vlastnosti odděluje se, a to mnohými spuosoby přihází se; jako teď, kdyby kdo užívánie někomu odkázal: tu dědic samau pauhau vlastnost, ale ten, jemuž odkázáno, úžitek branie právo má; zase pak na odpor, kdyby dědinu s oddělením užívánie odkázal, tehdy ten, jemuž odkazuje se, samau pauhau vlastnost, dědic pak úžitek branie právo má; item jinému úžitek, jinému pak s oddělením užívánie dědinu odkázati muože. Chtěl-li by kdo někomu úžitku branie ne kšaftem ustanoviti, tehdy smluvami a přiříkáním to učiniti má. Však aby vlastnosti ovšem neúžitečné nebyly po odjiemánie úžitku, líbilo se nám, aby užívánie jistými spuosoby konec bralo a k vlastnosti zase navracovalo se. §. 2. Užívánie pak netoliko na dědině neb domu, ale také na služebnících a tažných hovadech i jiných věcech zakládá se, kromě těch, kteréž užíváním skonávají se a ruší. Nebo ty věci ani přirozeným ani městským rozumem užívati se tak mohau, jako: víno, olej, obilé, oděvové; jimž i penieze čtené podobné sau: samým zajisté užíváním ustavičnau proměnností některak ruší se a býti přestávají. Ale auřad římský pro užitek ustanovil, že i těch věcí užívánie uloženo býti muože, však

de tanta pecunia restituenda, si morietur aut capite minuetur; ceterae quoque res ita traduntur legatario, ut eius fiant: sed aestimatis his satisdatur, ut, si morietur aut capite minuetur, tanta pecunia restituatur, quanti hae fuerint aestimatae. Ergo senatus non fecit quidem earum rerum usumfructum (nec enim poterat), sed per cautionem quasi usumfructum constituit. §. 3. Finitur autem ususfructus morte fructuarii, et duabus capitis deminutionibus, maxima et media, et non utendo per modum et tempus; quae omnia nostra statuit constitutio. Item finitur ususfructus, si domino proprietatis ab usufructuario cedatur (nam extraneo cedendo nihil agit); vel ex contrario, si fructuarius proprietatem rei acquisierit, quae res consolidatio appellatur. Eo amplius constat, si aedes incendio consumptae fuerint, vel etiam terrae motu, aut vitio suo corruerint, extingui usumfructum, et ne areae quidem usumfructum deberi. §. 4. Cum autem finitus fuerit ususfructus, revertitur scilicet ad proprietatem, et ex eo tempore nudae proprietatis dominus incipit plenam habere in re potestatem.

TITULUS QUINTUS.

DE USU ET HABITATIONE.

Iisdem istis modis, quibus ususfructus constituitur, etiam nudus usus constitui solet; iisdemque illis modis finitur, quibus et ususfructus desinit. §. 1. Minus autem scilicet iuris in usu est, quam in usufructu. Namque is, qui fundi nudum usum habet, nihil ulterius habere intelligitur, quam ut oleribus, pomis, floribus, foeno, stramentis, lignis ad usum cottidianum utatur; in eoque fundo